Uber a právo EU: Uber: Informační služba nebo poskytovatel dopravy?

In the evolving landscape of digital platforms, a pivotal question has emerged: Should services like Uber be classified merely as "information society services" under Directive 2015/1535, or do they constitute transportation services subject to more stringent regulations? This distinction carries significant implications for how such platforms operate within the European Union.

Directive 2015/1535 defines an "information society service" as one that is:

1. Poskytováno za odměnu,
2. Na dálku,
3.  Elektronickými prostředky,
4. Na individuální žádost příjemce.

Obecně platí, že členské státy EU nemohou tyto služby omezovat, např. vyžadovat předchozí povolení nebo licenci, s výjimkou výjimečných případů, kdy je třeba dodržet zvláštní postup, který zahrnuje oznámení Evropské komisi.

Naopak dopravní služby jsou z působnosti těchto směrnic vyňaty a podléhají specializovaným předpisům. Poskytovatelé těchto služeb mohou být povinni získat licence, předchozí povolení a řidiči mohou potřebovat zvláštní povolení. Kromě toho mohou taxislužby podléhat požadavkům, jako je vizuální identifikace, pevné ceny, taxametry a povinné smluvní závazky. Tyto předpisy jsou určeny vnitrostátními právními předpisy, protože v EU neexistuje jednotná legislativa upravující přepravu osob.

Vzestup digitálních platforem, jako je Uber, které umožňují okamžitou rezervaci přepravy osob, vedl k právním debatám o jejich klasifikaci. Jsou to pouze zprostředkovatelé poskytující informační služby, nebo plnohodnotní poskytovatelé dopravy? Toto rozlišení je zásadní, protože v druhém případě by podléhaly komplexním předpisům o dopravě a odpadla by obhajoba, že jsou pouze poskytovateli informačních služeb.

Případ Uber: Právní zkoumání

In December 2017, the Court of Justice of the European Union (CJEU) addressed this issue in the case of *Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain SL* (Case C-434/15). The case centered on whether Uber's service, which connects non-professional drivers using their own vehicles with passengers via a smartphone application, should be classified as an information society service or a transportation service.

The CJEU concluded that Uber's service is more than a simple intermediation service. The Court noted that Uber:

1.  Poskytuje aplikaci pro chytré telefony, která je nepostradatelná pro řidiče i cestující,
2. má rozhodující vliv na podmínky, za kterých řidiči poskytují své služby,
3. Určuje maximální cenu jízdného,
4. Kontroluje kvalitu vozidel, řidičů a jejich chování,

Based on these factors, the Court determined that Uber's intermediation service is an integral part of an overall service whose main, primary,  component is a transport service. Consequently, Uber does not qualify as an information society service but rather as a service in the field of transport. This classification subjects Uber to national regulations governing transportation services, including potential requirements for authorization and licensing.

Je však důležité nezobecňovat toto rozhodnutí na všechny digitální platformy. Klasifikace platformy závisí na konkrétních kritériích. SDEU rozhodl jinak v jiných případech, například v případech týkajících se AirBnB a Star Taxi, kde byly platformy uznány jako zprostředkovatelé, nikoliv jako poskytovatelé služeb. 

Soudní dvůr EU zjistil, že platformy, které nemají kontrolu nad cenami, chováním řidičů a podmínkami služeb - jako například AirBnB, která pouze zprostředkovává krátkodobé pronájmy, aniž by diktovala podmínky - lze považovat za služby informační společnosti. Podobně ve věci Star Taxi soud uznal službu za zprostředkovatele, protože neukládala řidičům provozní podmínky.

Důsledky pro digitální platformy

The CJEU's ruling has significant implications for digital platforms operating in the transportation sector. Platforms that, like Uber, exert substantial control over the transportation service may be classified as transport service providers rather than mere intermediaries. This classification subjects them to the corresponding national regulations, which can vary across EU Member States. However, as demonstrated by cases like AirBnB and Star Taxi, platforms that merely facilitate connections between service providers and customers without controlling the service itself may still be classified as intermediaries under EU law.

Závěrem lze říci, že právní klasifikace digitálních platforem v odvětví dopravy závisí na míře kontroly, kterou nad službou vykonávají. Platformy, které hrají nedílnou roli při organizaci a řízení dopravních služeb, budou pravděpodobně klasifikovány jako poskytovatelé dopravních služeb, což na ně bude vztahovat odpovídající vnitrostátní právní předpisy. Toto právní prostředí vyžaduje, aby digitální platformy pečlivě zvážily, zda dodržují platné právní předpisy.