Právní závěry k provozování internetových platforem souvisejících s dopravními službami na základě případu Uber

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA SZPUNARA

doručeno dne 11. května 2017 (1)

Věc C-434/15

Asociación Profesional Elite Taxi

v

Uber Systems Spain SL

("Řízení o předběžné otázce - Služby na vnitřním trhu - Přeprava cestujících - Používání nástrojů IT a aplikace pro chytré telefony - Nekalá soutěž - Požadavek na povolení")

https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=190593&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=27803693

Úvod

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona)

1. Ačkoli je vývoj nových technologií obecně zdrojem kontroverzí, Uber je v tomto ohledu odlišný. Jeho způsob fungování vyvolává kritiku a otázky, ale také naděje a nová očekávání. Jen v právní oblasti způsob fungování Uberu vyvolává otázky týkající se mimo jiné práva hospodářské soutěže, ochrany spotřebitele a pracovního práva. Z ekonomického a sociálního hlediska se dokonce objevil termín "uberizace". Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce proto představuje pro Soudní dvůr vysoce politizovanou záležitost, které se dostalo velké mediální pozornosti.
2. Předmět tohoto případu je však mnohem užší. Výklad, o který byl Soudní dvůr požádán, musí sloužit pouze ke zjištění, v jaké situaci se společnost Uber nachází z hlediska práva EU, aby bylo možné určit, zda a do jaké míry její fungování spadá do oblasti působnosti práva EU. Hlavní otázkou tedy je, zda případná pravidla fungování společnosti Uber podléhají požadavkům unijního práva, především těm, které se týkají volného pohybu služeb, nebo zda spadají do oblasti sdílené pravomoci Unie a členských států v oblasti místní dopravy, tedy pravomoci, která dosud nebyla na unijní úrovni vykonávána. Právní kontext Právo Evropské unie
3. Čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34/ES (2) stanoví:

"Pro účely této směrnice se použijí tyto významy: ...

2. "službou" jakákoli služba informační společnosti, tj. jakákoli služba obvykle poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb.

Pro účely této definice:

- "na dálku" znamená, že služba je poskytována bez současné přítomnosti stran,

- "elektronickými prostředky" se rozumí, že služba je původně odeslána a v místě určení přijata pomocí elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat a je zcela přenášena, přenášena a přijímána po drátě, rádiem, optickými prostředky nebo jinými elektromagnetickými prostředky,

- "na individuální žádost příjemce služeb" znamená, že služba je poskytována prostřednictvím předávání údajů na individuální žádost.

Orientační seznam služeb, na které se tato definice nevztahuje, je uveden v příloze V.

...'

4. Čl. 2 písm. a) a h) směrnice 2000/31/ES (3) stanoví:

"Pro účely této směrnice mají následující pojmy následující význam:

(a) "službami informační společnosti" služby ve smyslu čl. 1 odst. 2 [směrnice 98/34];

...

(h) "koordinovaná oblast": požadavky stanovené v právních systémech členských států, které se vztahují na poskytovatele služeb informační společnosti nebo na služby informační společnosti, bez ohledu na to, zda jsou obecné povahy nebo jsou pro ně speciálně určeny.

(i) Koordinovaná oblast se týká požadavků, které musí poskytovatel služeb splňovat, pokud jde o:

- zahájení činnosti služby informační společnosti, jako jsou požadavky na kvalifikaci, povolení nebo oznámení,

- provozování činnosti služby informační společnosti, jako jsou požadavky týkající se chování poskytovatele služby, požadavky týkající se kvality nebo obsahu služby, včetně těch, které se vztahují na reklamu a smlouvy, nebo požadavky týkající se odpovědnosti poskytovatele služby;

(ii) Koordinované pole nezahrnuje požadavky, jako jsou:

...

- požadavky vztahující se na služby, které nejsou poskytovány elektronickými prostředky.

5. Čl. 3 odst. 1, 2 a 4 směrnice 2000/31 stanoví:

'1. Každý členský stát zajistí, aby služby informační společnosti poskytované poskytovatelem služeb usazeným na jeho území byly v souladu s vnitrostátními předpisy platnými v daném členském státě, které spadají do koordinované oblasti.

2. Členské státy nesmějí z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volné poskytování služeb informační společnosti z jiného členského státu.

...

4. Členské státy mohou přijmout opatření odchylující se od odstavce 2 ve vztahu k dané službě informační společnosti, pokud jsou splněny tyto podmínky:

(a) opatření jsou:

(i) nezbytné z jednoho z následujících důvodů:

- veřejný pořádek, zejména předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, včetně ochrany nezletilých, a boj proti podněcování k nenávisti na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo národnosti a proti porušování lidské důstojnosti jednotlivých osob,

- ochranu veřejného zdraví,

- veřejnou bezpečnost, včetně zajištění národní bezpečnosti a obrany,

- ochranu spotřebitelů, včetně investorů;

(ii) přijatá proti dané službě informační společnosti, která poškozuje cíle uvedené v bodě i) nebo která představuje vážné a závažné riziko poškození těchto cílů;

(iii) přiměřené těmto cílům;

(b) před přijetím daných opatření a aniž je dotčeno soudní řízení, včetně předběžného řízení a úkonů prováděných v rámci trestního vyšetřování, členský stát:

- požádal členský stát uvedený v odstavci 1 o přijetí opatření a ten tato opatření nepřijal nebo byla nedostatečná,

- oznámil Komisi a členskému státu uvedenému v odstavci 1 svůj záměr přijmout taková opatření.

...'

6. Podle čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123/ES: (4)

"Tato směrnice se nevztahuje na tyto činnosti:

...

(d) služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, které spadají do oblasti působnosti hlavy V Smlouvy;

...'

7. Čl. 3 odst. 1 první věta této směrnice stanoví:

"Pokud jsou ustanovení této směrnice v rozporu s ustanovením jiného aktu Společenství, který upravuje zvláštní aspekty přístupu k činnostem v oblasti služeb nebo jejich výkonu v určitých odvětvích nebo pro určitá povolání, má přednost ustanovení jiného aktu Společenství a použije se na tato konkrétní odvětví nebo povolání.

Španělské právo

8. V popisu použitelného vnitrostátního právního rámce, který poskytl předkládající soud, účastníci původního řízení a španělská vláda, panují určité nejasnosti. Níže uvádím hlavní rysy, které vyplývají jak z předkládacího usnesení, tak z různých písemných vyjádření předložených v průběhu tohoto řízení.
9. Zaprvé, pokud jde o vnitrostátní právní předpisy v oblasti dopravy, čl. 99 odst. 1 zákona 16/1987 o organizaci pozemní dopravy ze dne 30. července 1987 stanoví, že k provozování veřejné přepravy osob, jakož i ke zprostředkovatelské činnosti při uzavírání takových smluv, je třeba získat povolení pro veřejnou osobní dopravu. Nicméně žalovaná v původním řízení uvádí, že Ley 9/2013 por la que se modifica la Ley 16/1987 y la Ley 21/2003, de 7 de julio, de Seguridad Aérea (zákon č. 9/2013, kterým se mění zákon č. 16/1987 a zákon č. 21/2003 ze dne 7. července 2003 o letecké bezpečnosti) ze dne 4. července 2013 zrušil povinnost mít zvláštní povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v osobní dopravě. Není však jasné, zda byla tato reforma provedena v celém Španělsku.
10. Vnitrostátní právní předpisy na regionální a místní úrovni jsou v oblasti taxislužby doplněny různými předpisy přijatými autonomním společenstvím Katalánsko a metropolitní oblastí Barcelona, včetně nařízení o taxislužbě v metropolitní oblasti Barcelona (Reglamento Metropolitano del Taxi), přijatého Consell Metropolitá de l'Entitat Metropolitana de Transport de Barcelona (správní rada metropolitní správy dopravy v Barceloně) ze dne 22. července 2004, který vyžaduje, aby platformy, jako je platforma dotčená ve věci v původním řízení, měly pro výkon své činnosti potřebné licence a správní povolení.
11. Konečně zákon č. 3/1991 o nekalé soutěži (Ley 3/1991 de Competencia Desleal) ze dne 10. ledna 1991 definuje jako nekalou soutěž v článku 4 profesní jednání v rozporu s pravidly dobré víry, v článku 5 klamavé praktiky a v článku 15 porušení pravidel upravujících soutěžní činnost, která poskytuje konkurenční výhodu na trhu. Skutkové okolnosti, řízení ve věci samé a předběžné otázky Žádost Uberu
12. Uber je název elektronické platformy (5) vyvinuté společností Uber Technologies Inc. se sídlem v San Francisku (Spojené státy). V Evropské unii spravuje platformu Uber společnost Uber BV, která se řídí nizozemským právem a je dceřinou společností Uber Technologies.
13. Pomocí chytrého telefonu s aplikací Uber si uživatelé mohou objednat služby městské dopravy ve městech, která platforma pokrývá. Aplikace rozpozná polohu uživatele a vyhledá dostupné řidiče, kteří se nacházejí v jeho blízkosti. Když řidič přijme jízdu, aplikace o tom informuje uživatele a zobrazí jeho profil spolu s odhadovanou cenou jízdného do cíle určeného uživatelem. Po dokončení jízdy se jízdné automaticky strhne z bankovní karty, kterou musí uživatel zadat při registraci do aplikace. Aplikace obsahuje také funkci hodnocení, která umožňuje, aby cestující hodnotili řidiče a cestující řidiče. Průměrné hodnocení, které nedosahuje určité hranice, může vést k vyloučení z platformy.
14. Přepravní služby nabízené platformou Uber se dělí do různých kategorií podle kvality řidičů a typu vozidla. Podle informací poskytnutých žalovaným v původním řízení je předmětem tohoto řízení služba s názvem UberPop, v rámci které neprofesionální soukromí řidiči přepravují cestující vlastními vozidly.
15. Ceník jízdného sestavuje provozovatel nástupiště na základě vzdálenosti a délky trvání cesty. Mění se v závislosti na úrovni poptávky v daném čase, takže ve špičce může jízdné několikanásobně převýšit základní jízdné. Jízdné je vypočteno aplikací a automaticky účtováno provozovatelem nástupiště, který si strhává část svého poplatku, obvykle v rozmezí 20% až 25%, a zbytek vyplácí řidiči. Hlavní řízení
16. Asociación Profesional Elite Taxi ("Elite Taxi") je profesní organizace zastupující řidiče taxislužby ve městě Barcelona (Španělsko). Dne 29. října 2014 podala Elite Taxi žalobu k Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (obchodní soud č. 3 v Barceloně, Španělsko), kterou se mimo jiné domáhala, aby soud vydal rozhodnutí proti společnosti Uber Systems Spain SL (dále jen "Uber Spain"), která se řídí španělským právem; aby určil, že její činnost, která údajně porušuje platné právní předpisy a představuje klamavé jednání, je jednáním nekalé soutěže; nařídit jí, aby ukončila své nekalosoutěžní jednání spočívající v podpoře jiných společností ve skupině poskytováním rezervačních služeb na vyžádání prostřednictvím mobilních zařízení a internetu, pokud je přímo či nepřímo spojeno s používáním digitální platformy Uber ve Španělsku, a zakázat jí, aby se v budoucnu takové činnosti dopouštěla. Podle zjištění předkládajícího soudu společnost Uber Spain ani majitelé či řidiči dotčených vozidel nedisponují licencemi a povoleními požadovanými podle nařízení o taxislužbě v metropolitní oblasti Barcelony.
17. Uber ve Španělsku odmítá, že by se dopustil jakéhokoli porušení dopravních předpisů. Tvrdí, že je to společnost Uber BV, která se řídí nizozemským právem a která provozuje aplikaci Uber v Evropské unii, včetně Španělska, a že nároky žalobkyně by proto měly směřovat vůči této společnosti. Společnost Uber Spain tvrdí, že jménem společnosti Uber BV plní pouze reklamní povinnosti. Tato tvrzení zopakovala ve svých vyjádřeních v této věci.
18. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutkovou otázku, přísluší předkládajícímu soudu rozhodnout, které ze dvou výše uvedených společností má být případný soudní příkaz adresován. Vycházel jsem nicméně z toho, že společnost Uber BV provozuje aplikaci Uber v Evropské unii. (6) To je předpoklad - který není z hlediska práva EU bez důsledků -, z něhož bude vycházet moje analýza. V tomto stanovisku budu používat pojem "Uber" pro označení elektronické rezervační platformy i jejího provozovatele.
19. Dále bych chtěl zdůraznit, že pokud jde o předmět sporu v původním řízení, nejedná se o zablokování aplikace Uber v chytrých telefonech ani o její jiné znemožnění. Žádný příkaz ani jiné opatření v tomto smyslu nebylo navrženo. Ve věci v původním řízení se jedná pouze o možnost společnosti Uber poskytovat službu UberPop ve městě Barcelona prostřednictvím této aplikace. Předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
20. Vzhledem k tomu, že Juzgado Mercantil No 3 de Barcelona (Obchodní soud č. 3 v Barceloně) měl za to, že k tomu, aby mohl rozhodnout v projednávané věci, je zapotřebí výklad několika ustanovení práva EU, rozhodl se přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

"(1) Vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 2 písm. d) [směrnice 2006/123] vylučuje z působnosti této směrnice dopravní činnosti, musí být činnost vykonávaná žalovanou za účelem zisku, spočívající ve zprostředkování mezi vlastníkem vozidla a osobou, která potřebuje vykonat cestu v rámci města, prostřednictvím správy prostředků informačních technologií - slovy žalované, "rozhraní chytrého telefonu a technologické platformy" a softwarové aplikace - které jim umožňují vzájemné spojení, je třeba považovat za pouhou dopravní službu, nebo je třeba ji považovat za elektronickou zprostředkovatelskou službu nebo službu informační společnosti ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice [98/34]?

(2) Lze v rámci určení právní povahy této činnosti považovat tuto činnost za ... částečně službu informační společnosti, a pokud ano, měla by elektronická zprostředkovatelská služba využívat zásady volného pohybu služeb zaručené právními předpisy [EU] - článkem 56 SFEU a směrnicemi [2006/123] a ... [2000/31]?

(3) Pokud by služba poskytovaná společností [Uber Spain] nebyla považována za dopravní službu, a tudíž by spadala do případů, na které se vztahuje směrnice 2006/123, je článek 15 zákona o nekalé soutěži - týkající se porušení pravidel upravujících soutěžní činnost - v rozporu se směrnicí 2006/123, konkrétně článku 9 o svobodě usazování a povolovacích režimech, když je odkazováno na vnitrostátní právní předpisy, aniž by byla zohledněna skutečnost, že režim získávání licencí, povolení a oprávnění nesmí být v žádném případě omezující nebo nepřiměřený, tj. nesmí nepřiměřeně bránit zásadě svobody usazování?

(4) Pokud se potvrdí, že se směrnice [2000/31] vztahuje na službu poskytovanou společností [Uber Spain], jsou omezení v jednom členském státě týkající se volného poskytování elektronické zprostředkovatelské služby z jiného členského státu v podobě podmínění služby povolením nebo licencí nebo v podobě zákazu poskytování elektronické zprostředkovatelské služby na základě použití vnitrostátních právních předpisů o nekalé soutěži platnými opatřeními, která představují odchylky od čl. 3 odst. 2 směrnice [2000/31] v souladu s jejím čl. 3 odst. 4?

21. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla Soudnímu dvoru doručena dne 7. srpna 2015. Písemné připomínky podali účastníci původního řízení, španělská, finská, francouzská a řecká vláda, irská, nizozemská a polská vláda, Evropská komise a Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). S výjimkou řecké vlády byly tyto zúčastněné strany spolu s estonskou vládou zastoupeny na slyšení konaném dne 29. listopadu 2016. Analýza
22. Vnitrostátní soud předkládá čtyři předběžné otázky: první dvě se týkají kvalifikace činnosti společnosti Uber ve světle směrnic 2000/31 a 2006/123 a Smlouvy o FEU, zatímco druhé dvě se týkají závěrů, které je třeba případně vyvodit z této kvalifikace. Klasifikace činnosti společnosti Uber
23. Svými prvními dvěma otázkami se vnitrostátní soud v podstatě ptá, zda činnost společnosti Uber spadá do oblasti působnosti směrnic 2006/123 a 2000/31, jakož i ustanovení Smlouvy o FEU o volném pohybu služeb.
24. Pro zodpovězení těchto otázek je třeba nejprve analyzovat tuto činnost ve světle systému stanoveného směrnicí 2000/31 a definice "služby informační společnosti" uvedené v čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34, na kterou odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31.
25. V druhé řadě bude třeba určit, zda je tato činnost dopravní službou nebo službou v oblasti dopravy ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Volného pohybu služeb v oblasti dopravy je dosaženo v rámci společné dopravní politiky (7), a tyto služby jsou proto podle výše uvedeného ustanovení z oblasti působnosti směrnice 2006/123 vyloučeny. Činnost společnosti Uber ve světle směrnice 2000/31
26. Pro posouzení, zda činnost společnosti Uber spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/31, je třeba vycházet z definice služeb informační společnosti uvedené v čl. 2 písm. a) této směrnice. Tato definice odkazuje na čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34.
27. Podle posledně uvedeného ustanovení se službou informační společnosti rozumí služba poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce. Test, zda je služba poskytována za úplatu a na individuální žádost, se nezdá být problematický. Totéž však nelze říci o testu, zda je služba poskytována na dálku elektronickými prostředky.
28. Jak bylo stručně vysvětleno v části věnované skutkovým okolnostem původního řízení, Uber v podstatě umožňuje vyhledat řidiče pomocí aplikace pro chytré telefony a spojit jej s potenciálním cestujícím za účelem zajištění městské dopravy na vyžádání. Jedná se tedy o složenou službu, neboť její část je poskytována elektronickými prostředky, zatímco druhá část z definice nikoli. Otázkou je, zda taková služba spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/31.

- Složené služby podle směrnice 2000/31

29. Cílem směrnice 2000/31 je zajistit účinnost volného pohybu služeb informační společnosti. Tyto služby jsou v čl. 2 písm. a) směrnice definovány odkazem na čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34. Podle tohoto posledně uvedeného ustanovení se službami informační společnosti rozumí mimo jiné "služby, které jsou zcela vysílány, přenášeny a přijímány po drátě, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky". (8)
30. Některé dodávky samozřejmě obsahují komponenty, které se elektronicky nepřenášejí, protože je nelze dematerializovat. Dobrým příkladem je online prodej fyzického zboží, který podle 18. bodu odůvodnění směrnice 2000/31 nutně spadá do oblasti služeb informační společnosti. Směrnice 2000/31 rovněž uvádí, že koordinovaná oblast, tj. soubor právních předpisů vztahujících se na službu informační společnosti, na jejichž základě členské státy v zásadě nemohou omezovat činnosti poskytovatelů usazených v jiných členských státech, nezahrnuje požadavky vztahující se na služby, které nejsou poskytovány elektronickými prostředky. (9) Členské státy proto mohou s výhradou omezení, která mohou být uložena jinými ustanoveními práva EU, omezit svobodu poskytovatelů na základě pravidel týkajících se služeb, které nejsou poskytovány elektronickými prostředky. (10)
31. Aby však směrnice 2000/31 dosáhla svého cíle, tj. liberalizace služeb informační společnosti, musí mít liberalizace omezená pouze na elektronickou složku skutečný dopad na možnost provozování této činnosti. Proto se zákonodárce zaměřil na služby, které jsou v zásadě zcela přenášeny elektronickými prostředky, přičemž případné poskytování jinými prostředky je pro tyto služby pouze vedlejší. Nemělo by smysl liberalizovat pouze druhotný aspekt složeného plnění, pokud by toto plnění nemohlo být volně poskytováno z důvodu pravidel, která nespadají do působnosti ustanovení směrnice 2000/31. Nejenže by taková zdánlivá liberalizace nedosáhla svého cíle, ale měla by i nepříznivé důsledky, které by vedly k právní nejistotě a snížení důvěry v právní předpisy EU.
32. Z tohoto důvodu by výklad pojmu služby informační společnosti, který by do jeho oblasti působnosti zahrnul činnosti online bez samostatné hospodářské hodnoty, nebyl účinný z hlediska dosažení cíle sledovaného směrnicí 2000/31.
33. V případě složených služeb, tj. služeb, které obsahují elektronické a neelektronické prvky, lze službu považovat za zcela přenášenou elektronickými prostředky především tehdy, je-li plnění, které není poskytováno elektronickými prostředky, ekonomicky nezávislé na službě, která je těmito prostředky poskytována.
34. Tato situace nastává zejména v případech, kdy zprostředkující poskytovatel služeb usnadňuje obchodní vztahy mezi uživatelem a nezávislým poskytovatelem služeb (nebo prodejcem). Jedním z příkladů jsou platformy pro nákup letenek nebo rezervace hotelů. V těchto případech představuje plnění poskytované zprostředkovatelem skutečnou přidanou hodnotu jak pro uživatele, tak pro dotčeného obchodníka, ale zůstává ekonomicky nezávislé, protože obchodník vykonává svou činnost samostatně.
35. Naproti tomu v případě, že poskytovatel služby poskytované elektronickými prostředky je zároveň poskytovatelem služby, která takovými prostředky poskytována není, nebo pokud má rozhodující vliv na podmínky, za nichž je tato druhá služba poskytována, takže obě služby tvoří neoddělitelný celek, je podle mého názoru nutné určit hlavní složku zamýšleného plnění, tj. složku, která mu dává ekonomický význam. Aby mohla být služba klasifikována jako služba informační společnosti, musí být tato hlavní složka poskytována elektronickými prostředky.
36. Tak je tomu například v případě online prodeje zboží. Při prodeji on-line se základní složky transakce, tj. učinění nabídky a její přijetí kupujícím, uzavření smlouvy a nejčastěji platba, uskutečňují elektronickými prostředky a spadají do definice služby informační společnosti. Takový závěr učinil Soudní dvůr v rozsudku Ker-Optika. (11) Dodání zakoupeného zboží je pouhým splněním smluvního závazku, takže pravidla vztahující se na dodání by v zásadě neměla mít vliv na poskytování hlavní služby.
37. Nedomnívám se však, že směrnice 2000/31 musí být vykládána v tom smyslu, že jakákoli činnost související s obchodem online, ať už je pouze vedlejší, sekundární nebo přípravné povahy, která není ekonomicky nezávislá, je sama o sobě službou informační společnosti.
38. Nyní se budu zabývat činností společnosti Uber ve světle výše uvedených úvah.

- Činnost společnosti Uber

39. Výsledek této analýzy bude do značné míry záviset na tom, zda je třeba na činnost společnosti Uber pohlížet jako na celek zahrnující jednak poskytování služeb, při nichž jsou cestující a řidiči navzájem propojeni prostřednictvím elektronické platformy, a jednak poskytování přepravy v užším slova smyslu, nebo zda je třeba tyto dvě služby považovat za dvě samostatné služby. Nejprve se budu zabývat touto otázkou.
40. Při klasifikaci činnosti z hlediska příslušných právních předpisů je třeba vycházet z řady věcných předpokladů. Vzhledem k tomu, že skutkové informace poskytnuté předkládajícím soudem jsou neúplné a dotčená služba byla ve Španělsku pozastavena v důsledku různých soudních zákazů, bude moje analýza vycházet z dostupných informací o způsobech provozování činnosti společnosti Uber v jiných zemích. (12) Tyto provozní metody jsou zhruba podobné. V každém případě je na předkládajícím soudu, aby provedl konečné skutkové posouzení.
41. Co je Uber? Je to dopravní podnik, zjednodušeně řečeno taxislužba? Nebo je to pouze elektronická platforma, která uživatelům umožňuje vyhledat, objednat a zaplatit dopravní službu poskytovanou někým jiným?
42. Uber je často popisován jako podnik (nebo platforma) v rámci "kolaborativní" ekonomiky. Nemyslím si, že má smysl zde diskutovat o přesném významu tohoto pojmu. (13) Pokud jde o společnost Uber, je podstatné, že ji rozhodně nelze považovat za platformu pro sdílení jízd. (14) Řidiči na platformě Uber nabízejí cestujícím přepravní službu do místa určení, které si cestující zvolí, a v souladu s tím jsou placeni částkou, která značně přesahuje pouhou úhradu vynaložených nákladů. Jedná se tedy o tradiční dopravní službu. To, zda je či není považována za součást "ekonomiky založené na spolupráci", není pro její klasifikaci podle platného práva relevantní.
43. Uber ve svých písemných vyjádřeních tvrdí, že jednoduše přizpůsobuje nabídku (nabídku městské dopravy) poptávce. Domnívám se však, že to je příliš zúžený pohled na jeho úlohu. Uber ve skutečnosti dělá mnohem víc než jen to, že přizpůsobuje nabídku poptávce: sám nabídku vytvořil. Stanovuje také pravidla týkající se základních charakteristik nabídky a organizuje její fungování.
44. Uber umožňuje osobám, které chtějí provozovat městskou osobní dopravu, připojit se k jeho aplikaci a vykonávat tuto činnost za podmínek stanovených společností Uber, které jsou pro řidiče závazné prostřednictvím smlouvy o používání aplikace. Podmínek je celá řada. Týkají se jak zahájení, tak výkonu činnosti, a dokonce i chování řidičů při poskytování služeb.
45. Abyste tedy mohli jako řidiči přistupovat k aplikaci Uber, musíte mít auto. (15) Vozidla, která mohou řídit jménem Uberu, musí splňovat určité podmínky, které se zřejmě liší v závislosti na zemi a městě. Obecně však platí, že musí jít o čtyřdveřová nebo pětidveřová osobní vozidla, na která se vztahuje přinejmenším věkový limit. Vozidla musí projít technickou prohlídkou a musí splňovat ustanovení o povinném pojištění. (16)
46. Řidiči musí být samozřejmě držiteli řidičského průkazu (po určitou dobu) a mít čistý trestní rejstřík. V některých zemích je vyžadován také seznam dopravních přestupků.
47. Ačkoli v rámci platformy Uber neexistují žádná pravidla týkající se pracovní doby, takže řidiči mohou tuto činnost vykonávat vedle jiných činností, je zřejmé, že většinu jízd vykonávají řidiči, pro které je Uber jedinou nebo hlavní pracovní činností. Řidiči také dostávají od společnosti Uber finanční odměnu, pokud nasbírají velký počet jízd. Kromě toho Uber informuje řidiče o tom, kde a kdy mohou počítat s velkým počtem jízd a/nebo zvýhodněným jízdným. Aniž by tedy společnost Uber uplatňovala vůči řidičům jakákoli formální omezení, je schopna přizpůsobit svou nabídku výkyvům v poptávce.
48. Aplikace Uberu obsahuje funkci hodnocení, která umožňuje, aby cestující hodnotili řidiče a naopak. Průměrné hodnocení pod danou hranicí může vést k vyloučení z platformy, zejména u řidičů. Společnost Uber tak vykonává kontrolu, i když nepřímou, nad kvalitou služeb poskytovaných řidiči.
49. A nakonec je to Uber, kdo určuje cenu poskytované služby. Tato cena se vypočítává na základě vzdálenosti a délky jízdy, které aplikace zaznamenává pomocí GPS. Algoritmus pak upravuje cenu podle intenzity poptávky, a to tak, že k základnímu jízdnému použije příslušný násobek, pokud se poptávka zvýší například v důsledku nějaké události nebo prostě změny povětrnostních podmínek, například bouřky.
50. Ačkoli zástupci společnosti Uber při slyšení uvedli, že řidiči mohou v zásadě požádat o nižší jízdné, než je uvedeno v žádosti, nezdá se mi, že by to byla pro řidiče skutečně proveditelná možnost. Ačkoli řidiči teoreticky takovou možnost mají, poplatek, který společnost Uber účtuje, je částka vyplývající z jízdného vypočteného v aplikaci. Vzhledem k tomu, že jakékoli snížení jízdného, které zaplatí cestující, jde na úkor řidiče, je nepravděpodobné, že by řidiči tuto možnost volného uvážení využili. (17) V důsledku toho se domnívám, že je těžké popřít, že jízdné je stanoveno společností Uber.
51. Uber tak kontroluje všechny důležité aspekty městské dopravy: samozřejmě cenu, ale také minimální bezpečnostní podmínky prostřednictvím předběžných požadavků na řidiče a vozidla, dostupnost nabídky dopravy tím, že řidiče podporuje, aby pracovali tam, kde je vysoká poptávka, chování řidičů prostřednictvím systému hodnocení a nakonec i případné vyloučení z platformy. Ostatní aspekty jsou podle mého názoru z pohledu průměrného uživatele městských dopravních služeb druhořadé a nemají vliv na jeho ekonomické rozhodování. Uber tedy kontroluje ekonomicky významné aspekty dopravní služby nabízené prostřednictvím své platformy.
52. Ačkoli tato kontrola není vykonávána v rámci tradičního vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec, neměli bychom se nechat zmást zdánlivostí. Nepřímá kontrola, jakou provádí například společnost Uber, založená na finančních pobídkách a decentralizovaném hodnocení cestujících s efektem rozsahu (18), umožňuje řízení, které je stejně - ne-li účinnější - než řízení založené na formálních příkazech vydávaných zaměstnavatelem svým zaměstnancům a přímé kontrole plnění těchto příkazů.
53. Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že činnost společnosti Uber zahrnuje jediné poskytnutí přepravy vozidlem, které je umístěno a rezervováno prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, a že tato služba je z hospodářského hlediska poskytována (19) společností Uber nebo jejím jménem. Tímto způsobem je služba také prezentována uživatelům a jimi vnímána. Když se uživatelé rozhodnou využít služeb společnosti Uber, hledají dopravní službu, která nabízí určité funkce a určitý standard kvality. Tyto funkce a kvalitu přepravy zajišťuje společnost Uber.
54. Výše uvedené zjištění však neznamená, že řidiči společnosti Uber musí být nutně považováni za její zaměstnance. Společnost může velmi dobře poskytovat své služby prostřednictvím nezávislých obchodníků, kteří jednají jejím jménem jako subdodavatelé. Spory týkající se postavení řidičů ve vztahu ke společnosti Uber, které již v některých členských státech vyústily v soudní rozhodnutí (20), s právními otázkami projednávanými Soudním dvorem v této věci zcela nesouvisí.
55. Totéž platí pro otázku vlastnictví vozidel. Skutečnost, že společnost Uber není vlastníkem, je podle mého názoru irelevantní, neboť podnikatel může velmi dobře poskytovat přepravní služby s využitím vozidel patřících třetím osobám, zejména pokud se na tyto třetí osoby za účelem těchto služeb obrací, a to bez ohledu na povahu právního vztahu, který obě strany spojuje.
56. Na druhou stranu se domnívám, že výše uvedené zjištění brání tomu, aby byla společnost Uber považována za pouhého zprostředkovatele mezi řidiči a cestujícími. Řidiči, kteří pracují na platformě Uber, nevykonávají nezávislou činnost, která by existovala nezávisle na platformě. Naopak, tato činnost existuje pouze díky platformě, (21) bez níž by neměla smysl.
57. Proto si myslím, že není správné srovnávat Uber se zprostředkovatelskými platformami, které se používají například k rezervaci hotelů nebo nákupu letenek.
58. Je zřejmé, že existují podobnosti, například pokud jde o mechanismy pro rezervaci nebo nákup přímo na platformě, platební nástroje nebo dokonce systémy hodnocení. Jedná se o služby, které platforma nabízí svým uživatelům.
59. Na rozdíl od situace řidičů Uberu jsou však hotely i letecké společnosti podniky, které fungují zcela nezávisle na jakékoli zprostředkovatelské platformě a pro které jsou tyto platformy pouze jedním z mnoha způsobů, jak své služby nabízet. Kromě toho jsou to hotely a letecké společnosti - a nikoliv rezervační platformy -, kdo určuje podmínky poskytování svých služeb, počínaje cenami. (22) Tyto podniky rovněž fungují v souladu s pravidly specifickými pro jejich odvětví činnosti, takže rezervační platformy nevykonávají žádnou předběžnou kontrolu nad přístupem k činnosti, jako to dělá společnost Uber se svými řidiči.
60. A konečně, tyto rezervační platformy dávají uživatelům skutečnou možnost volby mezi několika poskytovateli, jejichž nabídky se z pohledu uživatelů liší v řadě důležitých bodů, jako jsou standardy letů a ubytování, doba letu a umístění hotelu. Naproti tomu u Uberu jsou tyto aspekty standardizovány a určovány platformou, takže cestující zpravidla přijme službu nejrychleji dostupného řidiče.
61. Uber tedy není pouhým prostředníkem mezi řidiči, kteří chtějí příležitostně nabízet přepravní služby, a cestujícími, kteří tyto služby vyhledávají. Naopak, Uber je skutečným organizátorem a provozovatelem městských dopravních služeb ve městech, kde působí. Je sice pravda, jak společnost Uber uvádí ve svých připomínkách ve věci, že její koncepce je inovativní, nicméně tato inovace se týká oblasti městské dopravy.
62. Musím také upozornit, že klasifikace Uberu jako platformy, která sdružuje nezávislé poskytovatele služeb, může vyvolat otázky z hlediska práva hospodářské soutěže. (23) Tento bod však nebudu dále rozvíjet, neboť překračuje hranice tohoto případu.
63. V rámci operačního systému společnosti Uber tedy propojení potenciálních cestujících a řidičů nemá žádnou vlastní ekonomickou hodnotu, protože, jak bylo vysvětleno výše, řidiči pracující pro společnost Uber nevykonávají - alespoň pokud řídí v rámci služeb společnosti Uber - nezávislou ekonomickou činnost. V rámci této služby mohou jednak řidiči společnosti Uber vyhledávat cestující pouze prostřednictvím aplikace Uber a jednak tato aplikace umožňuje vyhledávat pouze řidiče pracující na této platformě. Jedna služba je tedy neoddělitelná od druhé a společně tvoří jedinou službu. Domnívám se, že ani nabídku přepravy v užším slova smyslu nelze považovat za druhořadou.
64. Je pravda, že inovativní charakter platformy Uber je do značné míry založen na využívání nových technologií, jako je GPS a chytré telefony, k organizaci městské dopravy. Tím však inovace nekončí: rozšiřuje se také na samotnou organizaci dopravy, bez níž by Uber byl pouhou aplikací pro rezervaci taxi. V kontextu této služby je to tedy nepochybně nabídka dopravy, která je hlavní nabídkou a která dává službě ekonomický smysl. Uživatelé hledají řidiče s jediným cílem: nechat se přepravit z bodu A do bodu B. Fáze připojení je tedy pouze přípravná, aby mohla být hlavní dodávka provedena za co nejlepších podmínek.
65. Nabídka, v jejímž rámci jsou cestující a řidiči vzájemně propojeni, tedy není ani samostatnou, ani hlavní nabídkou ve vztahu k nabídce dopravy. Proto ji nelze klasifikovat jako "službu informační společnosti". Taková klasifikace by neumožnila dosáhnout cílů liberalizace, které jsou základem směrnice 2000/31, protože i kdyby byla činnost spojování liberalizována, členské státy by mohly znemožnit její provádění zavedením pravidel pro tuto dopravní činnost. Jediným výsledkem takové liberalizace by tedy bylo, že členský stát, v němž je poskytovatel služby usazen, by mohl mít z tohoto usazení prospěch (v důsledku investic, nových pracovních míst a daňových příjmů), přičemž by zabránil poskytování služby na svém území podle pravidel pro poskytování služeb, na něž se směrnice 2000/31 nevztahuje. (24) Taková situace by narušila celý smysl volného pohybu služeb informační společnosti, jak je organizován směrnicí, který je založen na dohledu nad zákonností činnosti poskytovatele ze strany členského státu, v němž je usazen, a na uznání tohoto dohledu ze strany ostatních členských států. (25)
66. Výše uvedená situace, kdy fungování platformy není formálně zakázáno, ale vzhledem k modelu, který služba UberPop skutečně používá, a který je založen na neprofesionálních řidičích, nelze přepravní činnost vykonávat v souladu se zákonem, má další nežádoucí účinek. Ukázalo se, že společnost Uber používá řadu metod, o nichž informoval tisk, aby zabránila orgánům provádět kontroly svých řidičů, například dočasné odpojení aplikace v některých oblastech. Uber rovněž nabízí právní a finanční pomoc řidičům, kteří byli postiženi za poskytování přepravních služeb bez potřebného oprávnění. Samotní řidiči mají různé způsoby, jak se kontrolám vyhnout. (26) Tato neúplná - nebo jen zdánlivá - liberalizace, kdy je jedna složka složené činnosti liberalizována, zatímco jiná zůstává regulována, tak vytváří právní nejistotu, která vede ke vzniku šedých zón a podporuje porušování zákona. Činnost společnosti Uber ve světle směrnice 2006/123
67. Není překvapivé, že činnost společnosti Uber, jak je popsána v předchozích bodech, tedy jako jediné plnění zahrnující jak určení volného řidiče a rezervaci cesty, tak i poskytnutí přepravy stricto sensu, lze považovat za službu v oblasti dopravy ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123.
68. Ačkoli se znění tohoto ustanovení, které vylučuje "služby v oblasti dopravy" z oblasti působnosti směrnice 2006/123, nezdá být samo o sobě dostatečné k takovému závěru, 21. bod odůvodnění této směrnice neponechává žádné pochybnosti, neboť uvádí, že dotčené služby zahrnují "městskou dopravu [a] taxislužbu". Není tedy nutné se pouštět do diskusí o tom, zda služby společnosti Uber představují druh taxislužby: jsou zde zmíněny všechny formy městské dopravy a společnost Uber je nepochybně jednou z nich.
69. Činnost společnosti Uber bude muset být rovněž klasifikována jako činnost spadající do oblasti působnosti výjimky z volného pohybu služeb podle čl. 58 odst. 1 SFEU a podléhat pravidlům stanoveným v článku 90 a následujících. SFEU. Čl. 91 odst. 1 písm. b) SFEU výslovně uvádí "podmínky, za nichž mohou dopravci nerezidenti provozovat dopravní služby v členském státě" jako oblast, v níž musí být stanovena pravidla v rámci společné dopravní politiky. Pokud se připustí, jak jsem uvedl, že společnost Uber poskytuje služby městské dopravy, je třeba ji považovat, pokud ne za dopravce v užším slova smyslu, tak přinejmenším za organizátora dopravních služeb.
70. Aniž by tedy bylo třeba zkoumat rozsudek Grupo Itevelesa a další (27 ), který vnitrostátní soud uvedl ve svém usnesení o předběžné otázce, je třeba dospět k závěru, že činnost společnosti Uber představuje službu v oblasti dopravy ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Je tedy vyloučena z působnosti této směrnice. Kromě toho se na činnost společnosti Uber vztahuje výjimka z volného pohybu služeb obsažená v čl. 58 odst. 1 SFEU a řídí se ustanoveními článku 90 a následujících. SFEU. Závěr k první a druhé předběžné otázce
71. Abych shrnul výše uvedené úvahy, domnívám se, že v případě složených služeb, které se skládají ze složky poskytované elektronickými prostředky a další složky, která těmito prostředky poskytována není, musí být první složka buď ekonomicky nezávislá na druhé, nebo musí být hlavní složkou obou, aby mohla být klasifikována jako "služba informační společnosti". Na činnost společnosti Uber je třeba pohlížet jako na celek zahrnující jak službu vzájemného propojení cestujících a řidičů prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, tak samotné poskytování přepravy, které z ekonomického hlediska představuje hlavní složku. Tuto činnost proto nelze rozdělit na dvě části pro účely klasifikace části služby jako služby informační společnosti. Služba proto musí být klasifikována jako "služba v oblasti dopravy".
72. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na první a druhou předběžnou otázku takto:

- Článek 2 písm. a) směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 musí být vykládán v tom smyslu, že služba, která prostřednictvím softwaru mobilního telefonu spojuje potenciální cestující s řidiči nabízejícími individuální městskou dopravu na vyžádání, přičemž poskytovatel této služby vykonává kontrolu nad klíčovými podmínkami poskytování dopravy v této souvislosti, zejména nad cenou, nepředstavuje službu informační společnosti ve smyslu těchto ustanovení.

- Článek 58 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 musí být vykládány v tom smyslu, že služba popsaná v předchozím bodě představuje dopravní službu ve smyslu těchto ustanovení.

73. Předkládajícímu soudu samozřejmě přísluší, aby na základě vlastních skutkových zjištění posoudil, zda činnost dotčená v původním řízení splňuje výše uvedené kritérium kontroly. Nicméně konstatuji, že několik soudů v různých členských státech již v tomto smyslu rozhodlo. (28) To by mohlo sloužit jako vodítko pro předkládající soud v duchu sítě spravedlnosti. Závěrečné poznámky
74. Vzhledem k mým návrhům odpovědí na první a druhou předběžnou otázku se třetí a čtvrtá otázka staly bezpředmětnými. Ve svých závěrečných poznámkách bych však chtěl analyzovat právní důsledky možnosti kvalifikovat dodávky poskytované společností Uber jako samostatnou službu, která se omezuje na vzájemné propojení cestujících a řidičů, a která by tedy nezahrnovala poskytování přepravy v užším slova smyslu. Taková služba by nepochybně byla považována za "službu informační společnosti", ale nemyslím si, že by bylo nutné zabývat se otázkou, zda tato služba spadá do oblasti dopravy. Služba připojení jako služba informační společnosti
75. Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 se službou informační společnosti rozumí služba poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce. Služba, která spojuje potenciální cestující a řidiče navzájem prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, by tato kritéria jistě splňovala.
76. Pokud jde o odměnu za službu, v systému Uberu jde část jízdného zaplaceného cestujícím provozovateli platformy. Služba spojení je tedy cestujícím odměňována po dokončení přepravy.
77. Tato služba, posuzovaná odděleně od poskytování přepravy, je rovněž poskytována na dálku, protože obě strany, Uber a příjemce služby, nejsou přítomny současně. Provádí se pomocí aplikace pro chytré telefony, která funguje prostřednictvím internetu, což jednoznačně spadá pod pojem poskytování elektronickými prostředky. Jedná se skutečně o jediný způsob rezervace cesty na platformě Uber. A konečně, služba není poskytována průběžně, ale na žádost příjemce.
78. Služba společnosti Uber, jak je popsána v bodě 74 tohoto stanoviska, proto spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/31.
79. Vzhledem k tomu, že aplikaci Uber spravuje a poskytuje řidičům i cestujícím na území Evropské unie společnost Uber BV se sídlem v Nizozemsku, v ostatních členských státech, včetně Španělska, se toto poskytování uskutečňuje v rámci volného pohybu služeb, který se řídí zejména čl.3 odst.2 a 4 směrnice 2000/31.
80. Podle těchto ustanovení nesmějí členské státy v zásadě omezovat volný pohyb služeb z jiných členských států z důvodů spadajících do koordinované oblasti zaváděním požadavků bez ohledu na to, zda jsou určeny konkrétně pro služby informační společnosti, nebo jsou obecné povahy. Koordinovaná oblast zahrnuje mimo jiné podle čl. 2 písm. h) bodu i) první odrážky směrnice 2000/31 požadavky týkající se "zahájení činnosti ..., jako jsou požadavky týkající se ... povolení ...". Na druhé straně čl. 2 písm. h) bod ii) třetí odrážka stanoví, že koordinovaná oblast nezahrnuje "požadavky použitelné na služby, které nejsou poskytovány elektronickými prostředky".
81. Z toho vyplývá, že požadavek mít povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb při uzavírání smluv o městské dopravě na vyžádání, pokud je stále v platnosti (29) a pokud se vztahuje na službu spojení poskytovanou platformou Uber, by spadal do oblasti působnosti koordinované oblasti, a proto by se na něj vztahoval zákaz stanovený v čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31. Naproti tomu všechny požadavky vztahující se na řidiče, pokud jde o zahájení i výkon přepravní činnosti, nespadají do koordinované oblasti, a tudíž ani do zákazu, neboť přepravní služba není ze své podstaty poskytována elektronickými prostředky.
82. Podle čl. 3 odst. 4 směrnice 2000/31 mohou členské státy přijmout opatření odchylující se od volného pohybu služeb informační společnosti, pokud jsou nezbytná z důvodů veřejného pořádku, veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo ochrany spotřebitelů.
83. Ačkoli se čtvrtá předběžná otázka týká právě odůvodnění dotčených vnitrostátních opatření, vnitrostátní soud ve své žádosti neuvádí důvody, které by mohly odůvodnit, že zprostředkovatelská činnost v oblasti dopravy podléhá povinnosti získat povolení. Španělská vláda ve svých připomínkách uvádí takové důvody, jako je řízení dopravy a bezpečnost silničního provozu. Zdá se však, že se jedná spíše o důvody, které mohou odůvodnit požadavky kladené na řidiče poskytující dopravní služby.
84. Pokud jde konkrétně o zprostředkovatelské služby, jediný důvod, který španělská vláda uvedla a který by se mohl vztahovat na společnost Uber, je důvod týkající se transparentnosti při stanovování cen, což spadá do oblasti ochrany spotřebitele. Připomínám, že v systému Uberu nestanovuje cenu jízdného řidič, ale platforma. Nicméně se mi zdá, že taková transparentnost by mohla být zajištěna prostředky, které jsou méně omezující než požadavek mít povolení ke zprostředkovatelské činnosti, jako je povinnost informovat cestující. Takový požadavek by tedy nesplňoval kritérium proporcionality, které je výslovně stanoveno v čl. 3 odst. 4 písm. a) bodě iii) směrnice 2000/31.
85. Složitost žaloby v původním řízení však vyplývá ze skutečnosti, že jejím cílem je uložit společnosti Uber sankce za údajné jednání nekalé soutěže vůči členům žalobkyně. (30) Tato jednání mají vyplývat nejen ze skutečnosti, že společnost Uber vykonávala zprostředkovatelskou činnost při uzavírání přepravních smluv, aniž by měla potřebné povolení, ale také ze skutečnosti, že řidiči, kteří poskytují přepravní služby v rámci platformy Uber, nesplňují podmínky stanovené španělským právem použitelným na tyto služby. Na tyto podmínky se totiž nevztahuje směrnice 2000/31 ani směrnice 2006/123, neboť nepochybně spadají do oblasti dopravy.
86. Brání tedy ustanovení směrnice 2000/31 uložení sankcí společnosti Uber z důvodu nekalé soutěže vyplývající z činnosti řidičů poskytujících dopravní služby na této platformě? Jak bylo vysvětleno výše, (31) Uber podle mého názoru není pouhým zprostředkovatelem mezi cestujícími a řidiči. Organizuje a řídí komplexní systém městské dopravy na vyžádání. Odpovídá tedy nejen za nabídku, jejímž prostřednictvím jsou cestující a řidiči vzájemně propojeni, ale také za činnost těchto řidičů. Totéž by platilo i v případě, že by nabídka spojení byla považována za nezávislou na nabídce přepravy v užším slova smyslu, neboť tyto dvě nabídky by v konečném důsledku prováděla společnost Uber nebo by byly prováděny jejím jménem.
87. Výklad, podle něhož by se na činnost společnosti Uber jako celek měla vztahovat liberalizace stanovená směrnicí 2000/31, je třeba podle mého názoru odmítnout. Takový výklad by byl v rozporu s výslovnými ustanoveními směrnice 2000/31, podle nichž se zákaz stanovený v čl. 3 odst. 2 této směrnice vztahuje pouze na požadavky týkající se služeb poskytovaných elektronickými prostředky. (32) V souladu s tímto výkladem by teoreticky mohla do působnosti směrnice 2000/31 spadat jakákoli hospodářská činnost, neboť všichni obchodníci jsou v současné době schopni nabízet služby elektronickými prostředky, jako jsou informace o zboží nebo službách, rezervace, schůzky nebo platby.
88. Směrnice 2000/31 tedy nebrání tomu, aby byly ve vnitrostátním právu stanoveny požadavky týkající se přepravní činnosti v užším slova smyslu nebo aby byly společnosti Uber uloženy sankce za nedodržení těchto požadavků, a to i formou soudního příkazu, který by jí nařídil ukončit poskytování služby. Činnost společnosti Uber, přinejmenším pokud jde o službu UberPop, která je předmětem sporu v původním řízení, je organizována takovým způsobem, že společnost Uber nemůže za současného stavu věci tyto požadavky splnit. Uber se totiž spoléhá na neprofesionální řidiče, kteří vzhledem k tomu, že nemají licenci pro městskou dopravu, z definice nesplňují dotčené požadavky. Na tomto závěru by nic nezměnilo, kdyby se činnost spojů považovala za službu informační společnosti, neboť služby řidičů nespadají do působnosti směrnice 2000/31. To ukazuje na umělost rozlišování mezi službou, která je poskytována elektronickými prostředky, a službou, která elektronickými prostředky poskytována není, pokud jsou obě plnění spolu tak úzce spojena a jsou poskytována stejnou osobou.
89. Nedomnívám se však, že potřeba zajistit účinnost pravidel pro poskytování dopravních služeb stricto sensu může odůvodnit zavedení požadavku mít povolení pro zprostředkovatelské služby obecně jako preventivní opatření. Proti protiprávní činnosti v této oblasti lze bojovat pouze systémem vymáhání.
90. Závěrem se domnívám, že pokud by služba spočívající ve vzájemném propojení potenciálních cestujících a řidičů měla být považována za nezávislou na poskytování dopravy v užším slova smyslu, a tedy za službu informační společnosti, bránil by čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 požadavku mít povolení k poskytování takové služby, ledaže by tento požadavek byl odůvodněn některým z důvodů uvedených v čl. 3 odst. 4 a byl přiměřený sledovanému cíli, což se mi zdá nepravděpodobné. To by však nemělo žádný skutečný právní účinek, neboť služba spojení nemá žádný hospodářský význam bez dodávek dopravy, které naopak vnitrostátní zákonodárce může podmínit četnými požadavky. Použitelnost směrnice 2006/123
91. Pokud jde o použitelnost směrnice 2006/123, nepovažuji za nutné zkoumat otázku, zda služba, která prostřednictvím aplikace pro chytré telefony spojuje potenciální cestující s řidiči nabízejícími městskou dopravu na vyžádání, spadá pod pojem služby v oblasti dopravy ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) této směrnice.
92. Ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 2006/123 stanoví, že přednost mají ustanovení jiných právních předpisů EU upravujících přístup k činnosti poskytování služeb a její výkon v určitých odvětvích, pokud jsou tato ustanovení v rozporu s touto směrnicí. I když směrnice 2000/31 není jedním z aktů uvedených v tomto ustanovení, formulace "mezi tyto [akty] patří" podle mého názoru jasně naznačuje, že tento výčet není vyčerpávající a omezuje se na akty, jejichž zahrnutí není samo o sobě zřejmé. Směrnice 2000/31 je ve vztahu ke směrnici 2006/123 lex specialis do té míry, že i v případě neexistence čl. 3 odst. 1 směrnice 2006/123 by jí musela být dána přednost v souladu s příslovím lex posterior generali non derogat legi priori speciali.
93. Pokud by se tedy na činnost spojování vztahovala směrnice 2000/31, nespadala by do oblasti působnosti směrnice 2006/123. Závěr
94. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Juzgado Mercantil No 3 de Barcelona (obchodní soud č. 3 v Barceloně, Španělsko) takto:

(1) Čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu") ve spojení s čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, musí být vykládán v tom smyslu, že služba, která prostřednictvím softwaru mobilního telefonu spojuje potenciální cestující s řidiči nabízejícími individuální městskou dopravu na vyžádání, přičemž poskytovatel této služby vykonává kontrolu nad klíčovými podmínkami poskytování dopravy v této souvislosti, zejména nad cenou, nepředstavuje službu informační společnosti ve smyslu těchto ustanovení.

(2) Článek 58 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládány v tom smyslu, že služba popsaná v předchozím bodě představuje dopravní službu ve smyslu těchto ustanovení.

1 Jazyk originálu: Francouzština.

2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 18) (dále jen "směrnice 98/34"). Ačkoli byla směrnice 98/34 zrušena dne 7. října 2015 v souladu s článkem 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 3), použije se ratione temporis na skutkové okolnosti ve věci v původním řízení. Znění čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 je totiž v podstatě stejné.

3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu") (Úř. věst. L 178, s. 1).

4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, s. 36).

5 Přestože v tomto stanovisku používám termín "platforma" k popisu systému pro vzájemné propojení řidičů a cestujících a pro rezervaci dopravních služeb, nelze z něj vyvozovat žádné závěry ohledně povahy platformy. Tento pojem zejména neznamená, že se jedná o pouhého zprostředkovatele, neboť společnost Uber není zprostředkovatelem, jak vysvětlím níže.

6 Kromě informací poskytnutých žalovanou v původním řízení viz Noto La Diega, G., "Uber law and awareness by design. An empirical study on online platforms and dehumanised negotiations", European Journal of Consumer Law, č. 2015/2, s. 383 až 413, zejména s. 407.

7 Viz článek 90 SFEU ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU.

8 Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec druhá odrážka směrnice 98/34. Zdůraznění přidáno.

9 Čl. 2 písm. h) a čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31.

10 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Ker-Optika (C-108/09, EU:C:2010:725, body 29 a 30).

11 Rozsudek ze dne 2. prosince 2010 (C-108/09, EU:C:2010:725, body 22 a 28).

12 Způsob, jakým Uber funguje, je již předmětem rozsáhlých odborných prací. Viz zejména Noto La Diega, G., op. cit.; Rogers, B., "The Social Cost of Uber", The University of Chicago Law Review Dialogue, 82/2015, s. 85 až 102; Gamet, L., "UberPop (†)", Droit social, 2015, s. 929; a Prassl, J. a Risak, M., "Uber, Taskrabbit a spol.": Platformy jako zaměstnavatelé? Rethinking the Legal Analysis of Crowdwork", Comparative Labor Law & Policy Journal, roč. 37 (2016), s. 619 až 651. Skutkové otázky týkající se způsobu fungování společnosti Uber vyplývají také z rozhodnutí vnitrostátních soudů členských států, jako je například rozsudek London Employment Tribunal ze dne 28. října 2016, Aslam, Farrar a další -v-Uber (věc 2202551/2015); rozhodnutí Audiencia Provincial de Madrid č. 15/2017 ze dne 23. ledna 2017 ve věci žaloby mezi společností Uber a Asociación Madrileña del Taxi; a usnesení Tribunale Ordinario di Milano ze dne 2. července 2015 (věci 35445/2015 a 36491/2015).

13 K pojmu kolaborativní ekonomiky viz zejména Hatzopoulos, V., a Roma, S., "Caring for Sharing? The Collaborative Economy under EU Law", Common Market Law Review, č. 54, 2017, s. 81 až 128, s. 84 a násl. Komise navrhla definici tohoto pojmu ve svém sdělení nazvaném "Evropský program pro ekonomiku založenou na spolupráci" (COM(2016) 356 final, s. 3). Jelikož je však tato definice tak široká, lze pochybovat o tom, že by ji bylo možné použít k vymezení dostatečně diferencovaného typu činnosti, který by si zasloužil zvláštní právní úpravu.

14 Společná jízda zahrnuje sdílení společné cesty, kterou určuje řidič, a nikoli cestující, výměnou za to, že řidiči bude nanejvýš uhrazena část cestovních nákladů. Kontakt mezi řidiči a potenciálními cestujícími usnadňují online aplikace. Jedná se tedy o jakýsi "autostop 2.0". V každém případě se nejedná o výdělečnou činnost.

15 Uber popírá, že by řidičům poskytoval vozidla, ale prostřednictvím své služby Ubermarketplace funguje jako prostředník mezi řidiči a půjčovnami a leasingovými společnostmi.

16 Není však jasné, zda se jedná o požadavky vztahující se na vozidla určená k placené přepravě osob, nebo pouze o formality vztahující se na vozidla pro soukromé použití.

17 Viz rozsudek londýnského pracovního soudu citovaný v poznámce pod čarou č. 12, bod 18.

18 Vysoký počet řidičů umožňuje dosáhnout požadovaného výsledku, aniž by bylo nutné vykonávat přímou a individuální kontrolu nad každým z nich. Na druhou stranu vysoký počet cestujících zajišťuje účinnou a relativně objektivní kontrolu chování řidičů a zbavuje tak nástupiště tohoto úkolu.

19 Nezabývám se zde klasifikací právního vztahu mezi společností Uber a jejími řidiči, což je záležitost vnitrostátního práva.

20 Viz zejména rozsudek londýnského pracovního soudu uvedený v poznámce pod čarou č. 12.

21 Nebo podobná platforma, protože model, na němž je založen Uber, byl od svého vzniku replikován, i když nedosáhl takového významu.

22 Skutečnost, že některé platformy uzavírají s hotely dohody o paritě sazeb, v jejichž rámci se hotely zavazují, že nebudou nabízet sazby, které jsou jinde nižší než na dané platformě, je nepodstatná. Tyto dohody nezahrnují stanovení cen za služby ze strany platformy, ale závazek týkající se zacházení s různými obchodními partnery v souvislosti se sazbami. Přesto orgány pro hospodářskou soutěž několika členských států zpochybnily doložky o paritě sazeb, což vedlo k vytvoření evropské pracovní skupiny pro online rezervační platformy pod záštitou Komise.

23 Například použití stejného algoritmu pro výpočet ceny konkurenty není samo o sobě protiprávní, ale může vyvolat obavy ze spiknutí typu hub-and-spoke, pokud se zvýší síla platformy. Pokud jde o možné problémy spojené s modelem Uber z hlediska práva hospodářské soutěže, viz Hatzopoulos, V., a Roma, S., op. cit. s. 110 a 120, jakož i Ezrachi, A., a Stucke, M.E., "Artificial Intelligence & Collusion: CCLP Working Paper 40, Oxford 2015, s. 14. Viz rovněž rozsudky ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise (C-194/14 P, EU:C:2015:717), a ze dne 21. ledna 2016, Eturas a další (C-74/14, EU:C:2016:42, body 27 a 28 a citovaná judikatura), jakož i mé stanovisko v této věci (C-74/14, EU:C:2015:493).

24 Podotýkám, že podle dostupných informací byla služba UberPop v Nizozemsku, členském státě usazení společnosti Uber BV, zakázána rozsudkem College van Beroep voor het bedrijfsleven ze dne 8. prosince 2014 (AWB 14/726, ECLI:NL:CBB:2014:450). Viz Hatzopoulos, V., a Roma, S., op. cit. s. 91.

25 Viz čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2000/31.

26 Včetně softwaru Greyball, který umožňuje vyhnout se kontrolám ze strany úřadů. Viz "Uber používá techniku k oklamání úřadů po celém světě", The New York Times ze 4. března 2017.

27 Rozsudek ze dne 15. října 2015 (C-168/14, EU:C:2015:685).

28 Viz zejména vnitrostátní rozhodnutí uvedená v poznámce pod čarou č. 12 tohoto stanoviska.

29 Viz mé poznámky k této otázce v bodě 9 tohoto stanoviska.

30 Připomínám, že hlavní řízení se netýká samotného fungování aplikace Uber, ale poskytování služby UberPop ve městě Barcelona.

31 Viz zejména body 43 až 53 tohoto stanoviska.

32 Viz čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. h) bodem ii) třetí odrážkou. Toto ustanovení je potvrzeno 18. bodem odůvodnění této směrnice.

ROZSUDEK SOUDU (velký senát)

https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=198047&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=27803693

20. prosince 2017 (*)

(Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Článek 58 odst. 1 SFEU - Služby v oblasti dopravy - Směrnice 2006/123/ES - Služby na vnitřním trhu - Směrnice 2000/31/ES - Směrnice 98/34/ES - Služby informační společnosti - Zprostředkovatelská služba, jejímž účelem je propojit za úplatu prostřednictvím aplikace pro chytré telefony neprofesionální řidiče používající vlastní vozidlo s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu - Požadavek na povolení)

Ve věci C-434/15,

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (obchodní soud č. 3, Barcelona, Španělsko) ze dne 16. července 2015, které došlo Soudnímu dvoru dne 7. srpna 2015, v řízení

Asociación Profesional Élite Taxi

v

Uber Systems Spain SL,

SOUD (velký senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, R. Silva de Lapuerta, M. Ilešič, J. L. da Cruz Vilaça, J. Malenovský a E. Levits, předsedové senátů, E. Juhász, A. Borg Barthet, D. Šváby (zpravodaj), C. Lycourgos, M. Vilaras a E. Regan, soudci,

Generální advokát: Szpunar,

Registrátor: Ferreira, hlavní administrátor: M,

s ohledem na písemný postup a po slyšení dne 29. listopadu 2016,

po zvážení připomínek předložených jménem:

- Asociación Profesional Elite Taxi, M. Balagué Farré a D. Salmerón Porras, abogados, a J. A. López-Jurado González, procurador,

- Uber Systems Spain SL, B. Le Bret a D. Calciu, advokáti, R. Allendesalazar Corcho, J.J. Montero Pascual, C. Fernández Vicién a I. Moreno-Tapia Rivas, advokáti,

- španělskou vládou, zplnomocněnými zástupci M. A. Sampol Pucurull a A. Rubio González,

- estonskou vládou, zmocněncem je N. Grünberg,

- Irsko, ve složení E. Creedon, L. Williams a A. Joyce, zmocněnci, a A. Carroll, barrister,

- řeckou vládou, zmocněncem je M. Michelogiannaki,

- francouzskou vládou, kterou zastupují D. Colas, G. de Bergues a R. Coesme,

- nizozemskou vládou, kterou zastupují H. Stergiou a M. Bulterman,

- polskou vládou, zprostředkovatelem je B. Majczyna,

- finskou vládou, kterou zastupuje S. Hartikainen,

- Evropská komise, do É. Gippini Fournier, F. Wilman, J. Hottiaux a H. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnci,

- Kontrolním úřadem ESVO, ve složení C. Zatschler, Ø. Bø a C. Perrin, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na zasedání dne 11. května 2017,

poskytuje následující údaje

Rozsudek

1 Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 56 SFEU, článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 1). 18) (dále jen "směrnice 98/34"), článkem 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen "směrnice o elektronickém obchodu") (Úř. věst. L 178, s. 1) a články 2 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, s. 36).

2 Návrh byl podán v řízení mezi Asociación Profesional Elite Taxi (dále jen "Elite Taxi"), sdružením profesionálních řidičů taxislužby v Barceloně (Španělsko), a společností Uber Systems Spain SL, společností spřízněnou se společností Uber Technologies Inc., týkajícím se poskytování placené služby spočívající v propojení neprofesionálních řidičů, kteří používají vlastní vozidlo, s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, aniž by byly držiteli jakékoli správní licence nebo povolení.

Právní souvislosti

Právo EU

Směrnice 98/34

3 Čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 stanoví:

"Pro účely této směrnice se použijí tyto významy:

...

(2) "službou" jakákoli služba informační společnosti, tj. jakákoli služba obvykle poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb.

Pro účely této definice:

- "na dálku" znamená, že služba je poskytována bez současné přítomnosti stran,

- "elektronickými prostředky" se rozumí, že služba je původně odeslána a v místě určení přijata pomocí elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat a je zcela přenášena, přenášena a přijímána po drátě, rádiem, optickými prostředky nebo jinými elektromagnetickými prostředky,

- "na individuální žádost příjemce služeb" znamená, že služba je poskytována prostřednictvím předávání údajů na individuální žádost.

Orientační seznam služeb, na které se tato definice nevztahuje, je uveden v příloze V.

...'

4 V souladu s články 10 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, s. 1) byla směrnice 98/34 zrušena dne 7. října 2015. Směrnice 98/34 je nicméně i nadále ratione temporis použitelná na spor ve věci v původním řízení.

Směrnice 2000/31

5 Podle čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31 se pro účely této směrnice "službami informační společnosti" rozumí služby ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34.

6 Čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31 stanoví:

'2. Členské státy nesmějí z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volné poskytování služeb informační společnosti z jiného členského státu.

...

4. Členské státy mohou přijmout opatření odchylující se od odstavce 2 ve vztahu k dané službě informační společnosti, pokud jsou splněny tyto podmínky:

(a) opatření jsou:

(i) nezbytné z jednoho z následujících důvodů:

- veřejný pořádek, zejména předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, včetně ochrany nezletilých, a boj proti podněcování k nenávisti na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo národnosti a proti porušování lidské důstojnosti jednotlivých osob,

- ochranu veřejného zdraví,

- veřejnou bezpečnost, včetně zajištění národní bezpečnosti a obrany,

- ochranu spotřebitelů, včetně investorů;

(ii) přijatá proti dané službě informační společnosti, která poškozuje cíle uvedené v bodě i) nebo která představuje vážné a závažné riziko poškození těchto cílů;

(iii) přiměřené těmto cílům;

(b) před přijetím daných opatření a aniž je dotčeno soudní řízení, včetně předběžného řízení a úkonů prováděných v rámci trestního vyšetřování, členský stát:

- požádal členský stát uvedený v odstavci 1 o přijetí opatření a ten tato opatření nepřijal nebo byla nedostatečná,

- oznámil Komisi a členskému státu uvedenému v odstavci 1 svůj záměr přijmout taková opatření.

Směrnice 2006/123

7 Podle 21. bodu odůvodnění směrnice 2006/123 by "dopravní služby, včetně městské dopravy, taxislužby a sanitek, jakož i přístavní služby, měly být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny".

8 Čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 stanoví, že se směrnice nevztahuje na služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, které spadají do oblasti působnosti hlavy V části třetí Smlouvy o ES, která je nyní hlavou VI části třetí Smlouvy o FEU.

9 Podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/123, který spadá do její kapitoly III s názvem "Svoboda usazování poskytovatelů":

"Členské státy nepodřídí přístup ke službám nebo jejich výkon režimu povolení, pokud nejsou splněny tyto podmínky:

(a) režim povolování nediskriminuje dotyčného poskytovatele;

(b) potřeba povolovacího režimu je odůvodněna naléhavým veřejným zájmem;

(c) sledovaného cíle nelze dosáhnout méně omezujícím opatřením, zejména proto, že následná kontrola by proběhla příliš pozdě na to, aby byla skutečně účinná.

10 V kapitole IV směrnice nazvané "Volný pohyb služeb" jsou v článku 16 stanoveny postupy, které poskytovatelům služeb umožňují poskytovat služby v jiném členském státě, než ve kterém jsou usazeni.

Španělské právo

11 V metropolitní oblasti Barcelony se taxislužba řídí zákonem č. 19/2003 del Taxi ze dne 4. července 2003 (DOGC č. 3926 ze dne 16. července 2003 a BOE č. 189 ze dne 8. srpna 2003) a nařízením Reglamento Metropolitano del Taxi (nařízení o taxislužbě v metropolitní oblasti Barcelony) ze dne 22. července 2004, které přijal Consell Metropolitá of the Entitat Metropolitana de Transport de Barcelona (správní rada orgánu pro řízení dopravy v metropolitní oblasti Barcelony, Španělsko).

12 Podle článku 4 tohoto zákona:

'1. Provozování městské taxislužby je podmíněno předchozím udělením licence, která opravňuje držitele licence pro každé vozidlo určené k provozování této činnosti.

2. Licence pro poskytování městské taxislužby vydávají radnice nebo příslušné místní úřady na území, kde se činnost vykonává.
3. Poskytování meziměstské taxislužby je podmíněno předchozím udělením příslušného povolení vydaného ministerstvem dopravy regionální vlády. Spor v původním řízení a předběžné otázky

13 Dne 29. října 2014 podala společnost Elite Taxi u Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (Obchodní soud č. 3 v Barceloně, Španělsko) žalobu, kterou se domáhala, aby tento soud určil, že činnost společnosti Uber Systems Spain je v rozporu s platnými právními předpisy a představuje klamavé jednání a jednání nekalé soutěže ve smyslu zákona č. 3/1991 o nekalé soutěži ze dne 10. ledna 1991. Elite Taxi rovněž navrhuje, aby bylo společnosti Uber Systems Spain uloženo ukončit její nekalé jednání spočívající v podpoře ostatních společností ve skupině poskytováním služeb rezervace na vyžádání prostřednictvím mobilních zařízení a internetu. Konečně navrhuje, aby soud zakázal společnosti Uber Systems Spain vykonávat takovou činnost v budoucnu.

14 Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (Obchodní soud č. 3 v Barceloně) úvodem poznamenal, že ačkoli společnost Uber Systems Spain vykonává svou činnost ve Španělsku, je tato činnost spojena s mezinárodní platformou, což odůvodňuje posouzení jednání této společnosti na úrovni EU. Dále uvedl, že ani společnost Uber Systems Spain, ani neprofesionální řidiči dotčených vozidel nemají licence a oprávnění vyžadovaná nařízením o taxislužbě v metropolitní oblasti Barcelony ze dne 22. července 2004.

15 Aby bylo možné určit, zda lze praktiky společnosti Uber Systems Spain a spřízněných společností (dále společně jen "Uber") kvalifikovat jako nekalé praktiky, které porušují španělská pravidla hospodářské soutěže, považuje Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (Obchodní soud č. 3 v Barceloně) za nezbytné zjistit, zda společnost Uber vyžaduje předchozí správní povolení. Za tímto účelem má soud za to, že je třeba určit, zda služby poskytované touto společností mají být považovány za dopravní služby, služby informační společnosti nebo za kombinaci obou. Podle Soudního dvora to, zda může být vyžadováno předchozí správní povolení, závisí na zvolené klasifikaci. Předkládající soud se zejména domnívá, že pokud by se na dotčenou službu vztahovala směrnice 2006/123 nebo směrnice 98/34, nemohly by být praktiky společnosti Uber považovány za nekalé praktiky.

16 Za tímto účelem předkládající soud uvádí, že Uber kontaktuje nebo se spojuje s neprofesionálními řidiči, kterým poskytuje řadu softwarových nástrojů - rozhraní -, které jim následně umožňuje spojit se s osobami, které chtějí uskutečnit městské jízdy a které získají přístup ke službě prostřednictvím stejnojmenné softwarové aplikace. Podle soudu je činnost společnosti Uber výdělečná.

17 Předkládající soud rovněž uvádí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se v žádném případě netýká těchto skutkových okolností, ale pouze právní kvalifikace sporné služby.

18 V důsledku toho Juzgado de lo Mercantil No 3 de Barcelona (Obchodní soud č. 3 v Barceloně) rozhodl o přerušení řízení a o předložení následujících předběžných otázek Soudnímu dvoru:

"(1) Vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 2 písm. d) [směrnice 2006/123] vylučuje z oblasti působnosti této směrnice činnosti v oblasti dopravy, musí být činnost vykonávaná za účelem zisku společností [Uber Systems Spain], spočívající ve zprostředkování mezi vlastníkem vozidla a osobou, která potřebuje vykonat cestu v rámci města, prostřednictvím správy informačních zdrojů - slovy společnosti [Uber Systems Spain], "rozhraní chytrého telefonu a technologické platformy" a softwarové aplikace - které jim umožňují vzájemné spojení, je třeba považovat za pouhou dopravní službu, nebo je třeba ji považovat za elektronickou zprostředkovatelskou službu nebo službu informační společnosti ve smyslu čl. 1 odst. 2 [směrnice 98/34]?

(2) Lze v rámci určení právní povahy této činnosti považovat tuto činnost za ... částečně službu informační společnosti, a pokud ano, měla by elektronická zprostředkovatelská služba využívat zásady volného pohybu služeb zaručené právními předpisy [EU] - článkem 56 SFEU a směrnicemi [2006/123] a ... [2000/31]?

(3) Pokud by služba poskytovaná společností [Uber Systems Spain] nebyla považována za dopravní službu, a tudíž by spadala do případů, na které se vztahuje směrnice 2006/123, je článek 15 zákona [č. 3/1991] o nekalé soutěži [ze dne 10. ledna 1991] - týkající se porušení pravidel hospodářské soutěže - v rozporu se směrnicí 2006/123, konkrétně článku 9 o svobodě usazování a povolovacích režimech, když je odkazováno na vnitrostátní právní předpisy nebo právní ustanovení, aniž by byla zohledněna skutečnost, že režim získávání licencí, povolení a oprávnění nesmí být v žádném případě omezující nebo nepřiměřený, tj. nesmí nepřiměřeně bránit zásadě svobody usazování?

(4) Pokud se potvrdí, že se směrnice [2000/31] vztahuje na službu poskytovanou společností [Uber Systems Spain], jsou omezení v jednom členském státě týkající se volného poskytování elektronické zprostředkovatelské služby z jiného členského státu v podobě podmínění služby povolením nebo licencí nebo v podobě zákazu poskytování elektronické zprostředkovatelské služby na základě použití vnitrostátních právních předpisů o nekalé soutěži platnými opatřeními, která představují odchylky od čl. 3 odst. 2 směrnice [2000/31] v souladu s jejím čl. 3 odst. 4?

Příslušnost Soudního dvora

19 Elite Taxi tvrdí, že právní kvalifikace služby poskytované společností Uber nespadá do pravomoci Soudního dvora, neboť tato kvalifikace vyžaduje rozhodnutí o skutkových otázkách. Za těchto okolností není podle Elite Taxi Soudní dvůr příslušný k zodpovězení položených otázek.

20 V tomto ohledu je třeba připomenout, že předkládající soud jasně uvedl, jak vyplývá z bodu 17 výše, že jeho otázky se týkají výhradně právní kvalifikace dotčeného plnění, a nikoli zjištění nebo posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení. Kvalifikace skutkových okolností zjištěných tímto soudem podle unijního práva však zahrnuje výklad unijního práva, k němuž je v rámci řízení podle článku 267 SFEU příslušný Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Banif Plus Bank, C-312/14, EU:C:2015:794, body 51 a 52).

21 Soudní dvůr je tedy příslušný k odpovědi na položené otázky.

Projednání předložených otázek

Přípustnost

22 Španělská, řecká, nizozemská, polská a finská vláda, Evropská komise a Kontrolní úřad ESVO konstatují, že předkládací usnesení není dostatečně přesné, pokud jde o použitelné vnitrostátní právní předpisy i o povahu činností dotčených v původním řízení.

23 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zcela zřejmé, že požadovaný výklad unijního práva nemá žádný vztah ke skutečným okolnostem věci v původním řízení nebo k jejímu účelu, jedná-li se o hypotetický problém nebo nemá-li Soudní dvůr k dispozici skutkový nebo právní materiál nezbytný k tomu, aby mohl užitečně odpovědět na otázky, které mu byly předloženy (rozsudek ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C-74/16, EU:C:2017:496, bod 25).

24 V tomto posledním bodě potřeba poskytnout výklad unijního práva, který bude užitečný pro předkládající soud, vyžaduje, aby tento soud podle čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu Soudního dvora vymezil skutkový a legislativní kontext otázek, které klade, nebo alespoň vysvětlil skutkové okolnosti, z nichž tyto otázky vycházejí (viz rozsudek ze dne 10. května 2017, de Lobkowicz, C-690/15, EU:C:2017:355, bod 28).

25 Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora informace uvedené v předkládacích usneseních nejen umožňují Soudnímu dvoru poskytnout užitečné odpovědi, ale slouží také k tomu, aby vlády členských států a další zúčastněné osoby měly možnost předložit připomínky v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie. Je na Soudním dvoru, aby zajistil, že tato možnost bude zachována, vzhledem k tomu, že podle článku 23 se zúčastněným osobám oznamují pouze předkládací usnesení, k nimž je přiložen překlad do úředního jazyka každého členského státu, avšak s výjimkou případného spisu, který může být Soudnímu dvoru zaslán vnitrostátním soudem (rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C-477/14, EU:C:2016:324, bod 26 a citovaná judikatura).

26 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že předkládací usnesení sice stručně odkazuje na příslušné vnitrostátní předpisy, nicméně slouží k určení těch, které se mohou vztahovat na poskytování služby dotčené ve věci v původním řízení, z čehož vyplývá, že za tímto účelem je třeba licence nebo předchozího správního povolení.

27 Stejně tak popis služby poskytované společností Uber, který provedl předkládající soud a jehož obsah je uveden v bodě 16 výše, je dostatečně přesný.

28 Nakonec předkládající soud v souladu s čl. 94 písm. c) jednacího řádu přesně uvede důvody své nejistoty ohledně výkladu práva Unie.

29 V důsledku toho je třeba konstatovat, že předkládací usnesení obsahuje skutkové a právní podklady nezbytné k tomu, aby Soudní dvůr mohl dát předkládajícímu soudu užitečnou odpověď a aby zúčastněné osoby mohly v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 25 výše užitečně zaujmout stanovisko k otázkám předloženým Soudnímu dvoru.

30 Polská vláda rovněž vyjadřuje své pochybnosti o použitelnosti článku 56 SFEU na projednávanou věc mimo jiné z toho důvodu, že věc v původním řízení je údajně čistě vnitřní záležitostí.

31 Z předkládacího usnesení, zejména z informací uvedených v bodě 14 výše a z dalších dokumentů obsažených ve spisu předloženém Soudnímu dvoru, však vyplývá, že služba dotčená v původním řízení je poskytována prostřednictvím společnosti, která působí v jiném členském státě, konkrétně v Nizozemském království.

32 Za těchto okolností je třeba považovat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za přípustnou.

Látka

33 Svou první a druhou otázkou, které je třeba posoudit společně, se předkládající soud v podstatě ptá, zda článek 56 SFEU ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU, jakož i čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 a čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, musí být vykládány v tom smyslu, že taková zprostředkovatelská služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, jejímž účelem je propojení, prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu neprofesionální řidiče používající vlastní vozidlo s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, je třeba kvalifikovat jako "službu v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU, a tudíž vyloučit z působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31, nebo zda naopak tato služba spadá do působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31.

34 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že zprostředkovatelská služba spočívající ve spojení neprofesionálního řidiče, který používá vlastní vozidlo, s osobou, která si přeje vykonat městskou cestu, je v zásadě oddělenou službou od přepravní služby spočívající ve fyzickém přemístění osob nebo zboží z jednoho místa na druhé pomocí vozidla. Je třeba dodat, že každá z těchto služeb, posuzovaná samostatně, může být spojena s různými směrnicemi nebo ustanoveními Smlouvy o FEU o volném pohybu služeb, jak uvažuje předkládající soud.

35 V souladu s tím zprostředkovatelská služba, která umožňuje prostřednictvím aplikace chytrého telefonu předávat informace týkající se rezervace přepravní služby mezi cestujícím a neprofesionálním řidičem, který přepravu provede vlastním vozidlem, v zásadě splňuje kritéria pro klasifikaci jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 a čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31. Tato zprostředkovatelská služba je podle definice uvedené v čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 "službou obvykle poskytovanou za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb".

36 Naproti tomu neveřejné služby městské dopravy, jako je taxislužba, musí být kvalifikovány jako "služby v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 ve světle jejího 21. bodu odůvodnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Trijber a Harmsen, C-340/14 a C-341/14, EU:C:2015:641, bod 49).

37 Je však třeba poznamenat, že taková služba, jako je služba v původním řízení, je více než zprostředkovatelská služba spočívající ve spojení neprofesionálního řidiče, který používá vlastní vozidlo, s osobou, která chce vykonat městskou jízdu, prostřednictvím aplikace pro chytré telefony.

38 V takové situaci, jako je situace, jíž se zabývá předkládající soud, kdy jsou cestující přepravováni neprofesionálními řidiči jejich vlastním vozidlem, poskytovatel této zprostředkovatelské služby současně nabízí služby městské dopravy, které zpřístupňuje zejména prostřednictvím takových softwarových nástrojů, jako je aplikace dotčená ve věci v původním řízení, a jejichž celkový provoz organizuje ve prospěch osob, které chtějí přijmout tuto nabídku za účelem uskutečnění městské cesty.

39 V tomto ohledu z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zprostředkovatelská služba poskytovaná společností Uber je založena na výběru neprofesionálních řidičů používajících vlastní vozidlo, kterým tato společnost poskytuje aplikaci, bez níž by i) tito řidiči nebyli vedeni k poskytování přepravních služeb a ii) osoby, které chtějí vykonat městskou jízdu, by nevyužily služeb poskytovaných těmito řidiči. Kromě toho má společnost Uber rozhodující vliv na podmínky, za nichž tito řidiči tuto službu poskytují. V posledně uvedeném bodě se mimo jiné ukazuje, že Uber prostřednictvím stejnojmenné aplikace určuje přinejmenším maximální cenu jízdného, že společnost tuto částku obdrží od klienta předtím, než její část vyplatí neprofesionálnímu řidiči vozidla, a že vykonává určitou kontrolu nad kvalitou vozidel, řidičů a jejich chováním, což může za určitých okolností vést k jejich vyloučení.

40 Tato zprostředkovatelská služba tedy musí být považována za nedílnou součást celkové služby, jejíž hlavní složkou je dopravní služba, a musí být tudíž kvalifikována nikoli jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, ale jako "služba v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123.

41 Tuto kvalifikaci ostatně potvrzuje i judikatura Soudního dvora, podle níž pojem "služby v oblasti dopravy" zahrnuje nejen samotné dopravní služby, ale také jakoukoli službu, která je neodmyslitelně spojena s jakýmkoli fyzickým úkonem přemístění osob nebo zboží z jednoho místa na druhé prostřednictvím dopravních prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další, C-168/14, EU:C:2015:715):C:2015:685, body 45 a 46, a stanovisko 2/15 (Dohoda o volném obchodu se Singapurem) ze dne 16. května 2017, EU:C:2017:376, bod 61).

42 V důsledku toho se směrnice 2000/31 nevztahuje na takovou zprostředkovatelskou službu, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení.

43 Taková služba, pokud je klasifikována jako "služba v oblasti dopravy", nespadá ani do působnosti směrnice 2006/123, neboť tento druh služby je podle jejího čl. 2 odst. 2 písm. d) z oblasti působnosti směrnice výslovně vyloučen.

44 Navíc vzhledem k tomu, že zprostředkovatelská služba dotčená ve věci v původním řízení má být kvalifikována jako "služba v oblasti dopravy", nevztahuje se na ni článek 56 SFEU o volném pohybu služeb obecně, nýbrž čl. 58 odst. 1 SFEU, tedy zvláštní ustanovení, podle kterého se "volný pohyb služeb v oblasti dopravy řídí ustanoveními hlavy týkajícími se dopravy" (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Yellow Cab Verkehrsbetrieb, C-338/09, EU:C:2010:814, bod 29 a citovaná judikatura).

45 Uplatnění zásady volného pohybu služeb musí být proto podle Smlouvy o FEU dosaženo prováděním společné dopravní politiky (rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Yellow Cab Verkehrsbetrieb, C-338/09, EU:C:2010:814, bod 30 a citovaná judikatura).

46 Je však třeba poznamenat, že v případě služeb městské dopravy, které nejsou veřejnými službami, a služeb, které jsou s těmito službami neodmyslitelně spjaty, jako je zprostředkovatelská služba dotčená ve věci v původním řízení, nedošlo k přijetí společných pravidel nebo jiných opatření ze strany Evropského parlamentu a Rady Evropské unie na základě čl. 91 odst. 1 SFEU.

47 Z toho vyplývá, že za současného stavu unijního práva přísluší členským státům upravit podmínky poskytování takových zprostředkovatelských služeb, jako jsou služby dotčené ve věci v původním řízení, v souladu s obecnými pravidly Smlouvy o FEU.

48 Na první a druhou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že článek 56 SFEU ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU, jakož i čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123 a čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, musí být vykládány v tom smyslu, že taková zprostředkovatelská služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, jejímž účelem je spojit prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu neprofesionální řidiče používající vlastní vozidlo s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, musí být považována za neodmyslitelně spojenou s dopravní službou, a musí být tudíž kvalifikována jako "služba v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU. V důsledku toho musí být taková služba vyloučena z působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31.

49 S ohledem na odpověď na první a druhou otázku není nutné odpovídat na třetí a čtvrtou otázku, které byly položeny za předpokladu, že se použije směrnice 2006/123 nebo směrnice 2000/31.

Náklady

50 Vzhledem k tomu, že tato řízení jsou pro účastníky řízení v původním řízení jedním z kroků v řízení před vnitrostátním soudem, rozhodnutí o nákladech řízení přísluší tomuto soudu. Jiné náklady vzniklé v souvislosti s předložením připomínek Soudnímu dvoru než náklady těchto účastníků řízení nelze nahradit.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 56 SFEU ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU, jakož i čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu a čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, na kterou se vztahuje čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu na vnitřním trhu (dále jen "směrnice o elektronickém obchodu"), musí být vykládán v tom smyslu, že taková zprostředkovatelská služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, jejímž účelem je spojit prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu neprofesionální řidiče používající vlastní vozidlo s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, musí být považována za službu, která je svou podstatou spojena s dopravní službou, a musí být tudíž kvalifikována jako "služba v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU. V důsledku toho musí být taková služba vyloučena z působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31.