Právní závěry k provozování internetových platforem souvisejících s dopravními službami na základě případu Star Taxi

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA SZPUNARA

https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=1B1ECA1D19F674B9B5A28F3FFB93686C?text=&docid=230875&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=27754592

doručeno 10. září 2020 (1)

Věc C-62/19

Star Taxi App SRL

v

Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General,

Consiliul General al Municipiului Bucureşti,

zúčastněné strany

IB,

Camera Naţională a Taximetriştilor din România,

D'Artex Star SRL,

Auto Cobălcescu SRL,

Cristaxi Service SRL

(Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce)
z Tribunalul București (Krajský soud, Bukurešť, Rumunsko)

("Řízení o předběžné otázce - Směrnice (EU) 2015/1535 - Článek 1 odst. 1 písm. b) - Pojem "služby informační společnosti" - Služba umožňující zákazníkům taxislužby přímý kontakt s řidiči taxislužby - Povinná rezervační služba pro taxislužby oprávněných dopravců - Článek 1 odst. 1 písm. e) - Pravidlo o službách - Oznamovací povinnost - Směrnice 2000/31/ES - Článek 4 - Předběžné povolení - Povolovací režimy, které nejsou specificky a výlučně zaměřeny na služby informační společnosti - Směrnice 2006/123/ES - Články 9 a 10 - Povolovací režimy pro činnosti v oblasti služeb")

Úvod

1. Právní předpisy EU stanoví zvláštní pravidla pro zvláštní kategorii služeb, a to pro služby "informační společnosti", tj. služby poskytované na dálku elektronickými prostředky nebo, zjednodušeně řečeno, převážně prostřednictvím internetu. Podle práva EU se na tyto služby vztahuje zásada vzájemného uznávání mezi členskými státy a řada usnadnění, pokud jde o usazování v příslušných členských státech původu poskytovatelů.
2. Není však vždy snadné rozlišit mezi službou informační společnosti a "tradiční" službou, pokud různé druhy služeb tvoří nedílnou součást složené služby. To je zejména případ služeb městské dopravy rezervovaných elektronickými prostředky. Soudní dvůr již měl možnost poskytnout určité vodítko k tomuto rozlišení za specifických okolností. (2) Tyto pokyny však nemusí být nutně použitelné za různých okolností.
3. Druhý problém se objevuje v případech, kdy se "tradiční" služby stejné ekonomické povahy jako služby informační společnosti řídí vnitrostátními předpisy. Je proto nutné určit, do jaké míry a případně za jakých okolností právo EU umožňuje, aby se tato pravidla vztahovala na druhou kategorii služeb. Další otázka vyvstává v případě pochybností, zda pravidla přijatá k regulaci "tradičních" služeb mají být skutečně použita na služby informační společnosti, a to z důvodu jejich specifičnosti nebo novosti. (3)
4. Všechny tyto různé otázky se objevují v projednávané věci, a dávají tak Soudnímu dvoru příležitost objasnit svou judikaturu v této věci. Právní kontext Právo Evropské unie
5. Podle čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"): (4)

"Pro účely této směrnice mají následující pojmy následující význam:

(a) "službami informační společnosti" služby ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES; [(5)]".

6. Článek 4 této směrnice stanoví:

'1. Členské státy zajistí, aby zahájení a výkon činnosti poskytovatele služeb informační společnosti nepodléhaly předchozímu povolení nebo jinému požadavku s rovnocenným účinkem.

2. Odstavcem 1 nejsou dotčeny povolovací režimy, které nejsou specificky a výlučně zaměřeny na služby informační společnosti...".
3. Čl. 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (6) stanoví:

'1. Tato směrnice se vztahuje na služby poskytované poskytovateli usazenými v členském státě.

2. Tato směrnice se nevztahuje na tyto činnosti:

...

(d) služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, které spadají do oblasti působnosti hlavy [VI] [SFEU];

...'

8. Podle čl. 3 odst. 1 první věty této směrnice:

"Pokud jsou ustanovení této směrnice v rozporu s ustanovením jiného aktu Společenství, který upravuje zvláštní aspekty přístupu k činnostem v oblasti služeb nebo jejich výkonu v určitých odvětvích nebo pro určitá povolání, má přednost ustanovení jiného aktu Společenství a použije se na tato konkrétní odvětví nebo povolání.

9. Čl. 9 odst. 1 této směrnice stanoví:

'1. Členské státy nepodmíní přístup ke službám nebo jejich výkon režimem povolení, pokud nejsou splněny tyto podmínky:

(a) režim povolování nediskriminuje dotyčného poskytovatele;

(b) potřeba povolovacího režimu je odůvodněna naléhavým veřejným zájmem;

(c) sledovaného cíle nelze dosáhnout méně omezujícím opatřením, zejména proto, že následná kontrola by proběhla příliš pozdě na to, aby byla skutečně účinná.

10. Konečně čl. 10 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:

'1. Povolovací režimy musí být založeny na kritériích, která vylučují, aby příslušné orgány vykonávaly svou posuzovací pravomoc svévolně.

2. Kritéria uvedená v odstavci 1 jsou:

(a) nediskriminační;

(b) odůvodněné naléhavým veřejným zájmem;

(c) přiměřené tomuto cíli veřejného zájmu;

(d) jasné a jednoznačné;

(e) cíl;

(f) zveřejněny předem;

(g) transparentní a přístupné.

11. V čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (7) se stanoví:

'1. Pro účely této směrnice platí následující definice:

...

(b) "službou" jakákoli služba informační společnosti, tj. jakákoli služba, která se obvykle poskytuje za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb.

Pro účely této definice:

(i) "na dálku" znamená, že služba je poskytována bez současné přítomnosti stran;

(ii) "elektronickými prostředky" se rozumí, že služba je původně odeslána a v místě určení přijata pomocí elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat a je zcela přenášena, dopravována a přijímána po drátě, rádiem, optickými prostředky nebo jinými elektromagnetickými prostředky;

(iii) "na individuální žádost příjemce služeb" znamená, že služba je poskytována prostřednictvím předávání údajů na individuální žádost.

Orientační seznam služeb, na které se tato definice nevztahuje, je uveden v příloze I;

...

(e) "pravidlem pro služby" se rozumí požadavek obecné povahy týkající se zahájení a výkonu činností v oblasti služeb ve smyslu písmene b), zejména ustanovení týkající se poskytovatele služeb, služeb a příjemce služeb, s výjimkou jakýchkoli pravidel, která nejsou konkrétně zaměřena na služby definované v uvedeném písmenu.

Pro účely této definice:

(i) předpis se považuje za specificky zaměřený na služby informační společnosti, pokud s ohledem na jeho odůvodnění a normativní část je konkrétním cílem a předmětem všech nebo některých jeho jednotlivých ustanovení výslovná a cílená regulace těchto služeb;

(ii) pravidlo se nepovažuje za specificky zaměřené na služby informační společnosti, pokud se těchto služeb dotýká pouze implicitně nebo náhodně;

(f) "technickým předpisem" technické specifikace a jiné požadavky nebo pravidla týkající se služeb, včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je de iure nebo de facto povinné v případě uvádění na trh, poskytování služby, usazení provozovatele služby nebo používání v členském státě nebo jeho větší části, jakož i právní a správní předpisy členských států, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v článku 7, zakazující výrobu, dovoz, uvádění na trh nebo používání výrobku nebo zakazující poskytování nebo používání služby nebo usazení jako poskytovatele služby.

...

Jedná se o technické předpisy uložené orgány určenými členskými státy, které jsou uvedeny na seznamu vypracovaném a případně aktualizovaném Komisí v rámci výboru uvedeného v článku 2.

...'

12. Podle čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce uvedené směrnice:

"S výhradou článku 7 členské státy neprodleně sdělí Komisi každý návrh technického předpisu, s výjimkou případů, kdy pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy, kdy postačí informace o příslušné normě; rovněž sdělí Komisi důvody, které činí přijetí takového technického předpisu nezbytným, pokud tyto důvody nebyly již v návrhu jasně uvedeny.

13. Konečně článek 10 směrnice stanoví:

"Směrnice 98/34/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy III této směrnice se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy III zrušené směrnice a v části B přílohy III této směrnice ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV.

Rumunské právo

14. Článek 1a písm. j) a článek 15 zákona č. 38/2003 privind transportul în regim de taxi și în regim de închiriere (zákon č. 38/2003 o přepravě taxislužbou a vozidly na splátky) ze dne 20. ledna 2003 (8) (dále jen "zákon č. 38/2003") stanoví:

"Článek 1a

...

(j) dispečinkem taxislužby ("dispečink") činnost související s přepravou taxislužbou spočívající v přijímání objednávek zákazníků telefonicky nebo jinými prostředky a jejich předávání řidiči taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky;

...

Článek 15

1. Zasílání taxislužby může na území, na které se vztahuje povolení, provádět pouze právnická osoba (dále jen "rezervační středisko"), která je držitelem povolení uděleného příslušným orgánem v souladu s tímto zákonem.
2. Oprávnění k provozování taxislužby lze získat po předložení následujících dokumentů:

(a) kopii osvědčení o registraci vydaného obchodním rejstříkem;

(b) čestné prohlášení provozovatele taxislužby nebo nájemní dopravy, že rezervační středisko je vybaveno potřebnými technickými prostředky, obousměrnou vysílačkou, zabezpečenou rádiovou frekvencí, oprávněnými pracovníky a potřebnými prostory;

(c) kopii osvědčení radiotelefonisty pro zaměstnance střediska pro objednávání taxislužby vydaného příslušným komunikačním orgánem;

(d) kopii povolení k využívání rádiových frekvencí vydaného příslušným orgánem.

...

5. Oprávnění dopravci poskytující taxislužbu využívají rezervační středisko v souladu s tímto zákonem na základě dispečerské smlouvy uzavřené s tímto střediskem za nediskriminačních podmínek.
6. Dispečerská služba je povinná pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců provozovaná v jiné oblasti než v oblastech, kde bylo vydáno méně než 100 povolení k provozování taxislužby nebo kde je tato služba nepovinná.

...

8. Smlouvy o provozování taxislužby uzavřené s oprávněnými dopravci musí obsahovat podmínky, které stanoví povinnosti stran dodržovat pravidla kvality a zákonnosti poskytované služby a dohodnuté ceny.
9. Taxislužby obsluhované rezervačním střediskem mohou poskytovat přepravní služby na základě paušálního jízdného nebo tarifu v závislosti na kategorii vozidla v souladu s dispečerskou smlouvou.
10. Rezervační středisko dodá oprávněným dopravcům, kterým poskytuje služby, obousměrnou vysílačku pro instalaci do vozidel taxislužby na základě nájemní smlouvy uzavřené za nediskriminačních podmínek.
11. V Bukurešti (Rumunsko) je taxislužba regulována úřadem Hotărârea Consiliului General al Municipiului București nr. 178/2008 privind aprobarea Regulamentului-cadru, a Caietului de sarcini și a contractului de atribuire în gestiune delegată pentru organizarea și executarea serviciului public de transport local în regim de taxi (Rozhodnutí Rady obce Bukurešť č. 178/2008, kterým se schvaluje rámcový předpis, smluvní dokumentace a koncesní smlouva pro přenesenou správu organizace a poskytování místních veřejných služeb taxislužby) ze dne 21. dubna 2008 (dále jen "rozhodnutí č. 178/2008"). Ustanovení čl. 21 odst. 1 přílohy 1 tohoto rozhodnutí původně znělo takto:

"V obci Bukurešť jsou dispečerské služby povinné pro všechny taxislužby oprávněných dopravců a mohou být poskytovány pouze rezervačními středisky schválenými příslušným schvalovacím orgánem obce Bukurešť za podmínek, které zajistí, že zákazníci budou moci o tyto služby požádat telefonicky nebo jinými prostředky prostřednictvím rezervačních středisek.

16. Rozhodnutí č. 178/2008 bylo změněno rozhodnutím Hotărârea Consiliului General al Municipiului București č. 626/19.12.2017 pentru modificarea și completarea Hotărârii Consiliului General al Municipiului București nr. 178/2008 privind aprobarea Regulamentului-cadru, a Caietului de sarcini și a contractului de atribuire în gestiune delegată pentru organizarea și executarea serviciului public de transport local în regim de taxi (Rozhodnutí Rady města Bukurešť č. 626/19.12.2017, kterým se mění a doplňuje rozhodnutí č. 178/2008) ze dne 19. prosince 2017 (dále jen "rozhodnutí č. 626/2017").
17. Článek 3 přílohy 1 rozhodnutí č. 178/2008 ve znění vyplývajícím z článku I rozhodnutí č. 626/2017 stanoví:

"Termíny a pojmy použité a definované v zákoně č. 38/2003 mají v tomto nařízení stejný význam a pro účely tohoto rámcového nařízení se použijí následující definice:

...

(Ia) dispečink jinými prostředky: činnost prováděná rezervačním střediskem, kterému příslušný orgán udělil oprávnění přijímat rezervace od zákazníků prostřednictvím aplikace IT nebo rezervace provedené na internetových stránkách oprávněného rezervačního střediska a předávat je řidičům taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky.

(Ib) IT aplikace: software nainstalovaný a fungující na mobilním nebo pevném zařízení, které patří výhradně autorizovanému rezervačnímu centru a nese jeho název.

...'

18. Článek 21 přílohy 1 rozhodnutí č. 178/2008 ve znění vyplývajícím z článků II a III rozhodnutí č. 626/2017 zní takto:

'1. V obci Bukurešť jsou dispečerské služby povinné pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců a mohou být poskytovány pouze rezervačními středisky, která mají oprávnění od příslušného povolovacího orgánu obce Bukurešť, a to za podmínek, které zajistí, že zákazníci budou moci o tyto služby požádat telefonicky nebo jinými prostředky, včetně aplikací připojených k internetu, na nichž musí být uveden název rezervačního střediska uvedený v povolení k dispečerskému řízení uděleném příslušným povolovacím orgánem obce Bukurešť.

...

3a. Dispečerské služby jsou povinné pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců provozujících taxislužbu na území obce Bukurešť a mohou být poskytovány pouze rezervačními středisky pověřenými příslušným povolovacím orgánem obce Bukurešť, a to za podmínek, které zajistí, že zákazníci budou mít možnost požádat o tyto služby telefonicky nebo jinými prostředky (aplikace IT, rezervace provedené na internetových stránkách rezervačního střediska) a předat je řidičům taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky.

19. Čl. 41 odst. 2a přílohy 1 uvedeného rozhodnutí ve znění vyplývajícím z článku IV rozhodnutí č. 626/2017 stanoví, že při výkonu taxislužby jsou řidiči taxislužby mimo jiné povinni zdržet se při poskytování přepravních služeb používání telefonů nebo jiných mobilních zařízení.
20. Čl. 59 odst. 6a přílohy 1 uvedeného rozhodnutí ve znění vyplývajícím z článku V rozhodnutí č. 626/2017 stanoví:

"Nedodržení povinností stanovených v čl. 21 odst. 3a, které se vztahují na všechny srovnatelné činnosti bez ohledu na způsob a okolnosti, za nichž jsou vykonávány, v důsledku čehož je neoprávněný řidič nebo oprávněný dopravce taxislužby kontaktován za účelem přepravy osoby nebo skupiny osob v obci Bukurešť, se trestá pokutou ve výši 4 500 až 5 000 [rumunských lei (RON) (přibližně 929 až 1 032 EUR)].

Spor v původním řízení, řízení a předběžné otázky

21. S.C. Star Taxi App SRL ("Star Taxi App"), společnost založená podle rumunského práva se sídlem v Bukurešti, provozuje stejnojmennou aplikaci pro chytré telefony, která umožňuje uživatelům taxislužby přímý kontakt s řidiči taxi.
22. Tato aplikace umožňuje spustit vyhledávání, které zobrazí seznam taxikářů dostupných pro danou jízdu. Zákazník si pak může vybrat konkrétního řidiče. Aplikace Star Taxi nepředává taxikářům rezervace a nestanovuje výši jízdného, které se platí přímo řidiči na konci jízdy.
23. Aplikace Star Taxi App uzavírá smlouvy o poskytování služeb přímo s řidiči taxislužby, kteří mají oprávnění a licenci k poskytování taxislužby, aniž by prováděla jakékoli výběrové nebo náborové řízení. Na základě těchto smluv je řidičům poskytnut přístup k IT aplikaci a jsou vybaveni chytrým telefonem, na kterém je aplikace nainstalována, a SIM kartou obsahující omezené množství dat umožňující používání aplikace, a to výměnou za měsíční platbu, kterou řidič taxislužby platí společnosti Star Taxi App. Tato společnost navíc nekontroluje ani kvalitu vozidel a jejich řidičů, ani chování řidičů.
24. Dne 19. prosince 2017 přijala bukurešťská městská rada rozhodnutí č. 626/2017, kterým rozšířila rozsah povinnosti žádat o povolení k činnosti "dispečink" na provozovatele IT aplikací, jako je například aplikace Star Taxi. Za porušení těchto pravidel byla společnosti Star Taxi App uložena pokuta ve výši 4 500 RON (přibližně 929 EUR).
25. Společnost Star Taxi App se domnívala, že její činnost představuje službu informační společnosti, na kterou se vztahuje zásada vyloučení předchozího povolení stanovená v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31, a proto podala předběžnou správní stížnost, v níž požádala o zrušení rozhodnutí č. 626/2017. Tato žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že sporná pravidla se jednak stala nezbytnými z důvodu značného rozsahu, v němž bylo zjištěno, že neoprávněné právnické osoby neoprávněně přijímají rezervace, a jednak neporušují svobodu poskytování služeb elektronickými prostředky, neboť poskytují rámec pro zprostředkovatelskou službu v souvislosti s činností přepravy osob taxislužbou.
26. Společnost Star Taxi App proto podala u Tribunalul București (Krajský soud v Bukurešti, Rumunsko) žalobu na zrušení rozhodnutí č. 626/2017.
27. Za těchto okolností Tribunalul București (Krajský soud v Bukurešti) rozhodl o přerušení řízení a o předložení následujících předběžných otázek Soudnímu dvoru:

"(1) Jsou ustanovení směrnice [98/34] (čl. 1 odst. 2), ve znění směrnice [98/48], a směrnice [2000/31] (čl. 2 písm. a)), podle nichž je služba informační společnosti 'službou ...', v souladu s článkem 1 odst. 2 směrnice [98/34]. poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb", musí být vykládány v tom smyslu, že taková činnost, jako je činnost provozovaná společností Star Taxi App SRL (konkrétně služba spočívající v přímém zprostředkování kontaktu s cestujícími taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace, s řidiči taxislužby) musí být považována právě za službu informační společnosti a ekonomiky založené na spolupráci (s přihlédnutím k tomu, že Star Taxi App SRL nesplňuje kritéria pro to, aby byla dopravním podnikem, která Soudní dvůr Evropské unie posoudil v bodě 39 rozsudku ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi, C-434/15, EU:C:2017:981, s odkazem na Uber)?

(2) V případě, že [aplikace provozovaná] společností Star Taxi App SRL má být považována za službu informační společnosti, mají ustanovení článku 4 směrnice [2000/31], článků 9, 10 a 16 směrnice [2006/123] a článku 56 SFEU za následek uplatnění zásady volného pohybu služeb na činnost vykonávanou společností Star Taxi App SRL? V případě kladné odpovědi na tuto otázku, brání tato ustanovení takové právní úpravě, jako je úprava uvedená v článcích I, II, III, IV a V [rozhodnutí č. 626/2017]?

(3) Jsou v případě, že se na službu poskytovanou společností Star Taxi App SRL vztahuje směrnice [2000/31], omezení volného pohybu služeb informační společnosti uložená členským státem, která podmiňují poskytování těchto služeb vlastnictvím povolení nebo licence, platnými opatřeními odchylujícími se od čl. 3 odst. 2 směrnice [2000/31] v souladu s čl. 3 odst. 4 této směrnice?

(4) Brání ustanovení článku 5 směrnice [2015/1535] přijetí takových nařízení, jako jsou nařízení uvedená v článcích I, II, III, IV a V [rozhodnutí č. 626/2017], bez předchozího oznámení Evropské komisi?

28. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla Soudnímu dvoru doručena dne 29. ledna 2019. Písemná vyjádření podaly společnosti Star Taxi App, Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General (Územně správní jednotka Bukurešť; dále jen "obec Bukurešť"), nizozemská vláda a Komise. Společnost Star Taxi App a Komise rovněž písemně odpověděly na otázky položené Soudním dvorem, který se rozhodl rozhodnout ve věci bez jednání z důvodu rizik spojených s pandemií Covid-19. Analýza
29. Vnitrostátní soud předložil čtyři předběžné otázky týkající se výkladu několika ustanovení unijního práva v takovém kontextu, jaký je předmětem sporu v původním řízení. Tyto otázky přezkoumám v pořadí, v jakém byly položeny, přičemž se budu zabývat druhou a třetí otázkou společně. Je však třeba poznamenat, že ne všechna ustanovení unijního práva uvedená vnitrostátním soudem jsou použitelná v situaci, jako je tato. Položené otázky je proto třeba přeformulovat. První položená otázka Předběžné připomínky
30. V první položené otázce vnitrostátní soud nejprve uvádí čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 ve znění směrnice 98/48. Směrnice 98/34 však byla zrušena a nahrazena směrnicí 2015/1535 ještě před přijetím rozhodnutí č. 626/2017. Podle čl. 10 druhého pododstavce směrnice 2015/1535 je třeba odkazy na zrušenou směrnici vykládat jako odkazy na směrnici 2015/1535.
31. Dále, jak Komise ve svých připomínkách správně uvádí, pojem "ekonomika založená na spolupráci" nemá v právu EU žádný právní význam, neboť právo EU přiznává zvláštní status pouze službám informační společnosti.
32. Svou první otázkou se tedy předkládající soud v podstatě ptá, zda čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že služba spočívající v přímém kontaktu cestujících v taxislužbě s řidiči taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace představuje "službu informační společnosti". Článek 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2015/1535
33. Shrňme, že čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31 definuje "službu informační společnosti" odkazem na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535.
34. Podle posledně uvedeného ustanovení se službou informační společnosti rozumí "jakákoli služba, která je obvykle poskytována za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb". Tyto pojmy jsou samy o sobě definovány. Konkrétně je služba poskytována elektronickými prostředky, pokud je "původně odeslána a v místě určení přijata pomocí elektronického zařízení pro zpracování ... a uchovávání dat a je zcela přenášena, přenášena a přijímána po drátě, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky".
35. Zdá se, že není pochyb o tom, že služba, jakou nabízí aplikace Star Taxi, splňuje výše uvedenou definici.
36. Zaprvé je tato služba poskytována za úplatu, protože řidiči taxislužby za její použití platí poplatek. Ačkoli je toto použití pro cestující bezplatné, je třeba na ně rovněž pohlížet jako na příjemce služby. To však nemá vliv na skutečnost, že služba poskytovaná společností Star Taxi App je placená. Postačí, že tato služba je zpoplatněna pro jednu z kategorií uživatelů, v tomto případě řidičů taxislužby. (9)
37. Za druhé, předmětná služba je poskytována na dálku: nevyžaduje současnou přítomnost poskytovatele služby (aplikace Star Taxi) a příjemců (řidičů a cestujících). Současná přítomnost obou kategorií uživatelů této služby je ovšem nezbytná pro poskytnutí následné přepravní služby. Tato služba je však oddělena od služby spojení, která je předmětem tohoto řízení.
38. Za třetí, služba, o kterou se jedná v tomto případě, je rovněž poskytována na individuální žádost příjemce služby. Konkrétně je zde nutná současná žádost dvou příjemců: žádost řidiče, když je připojen ke službě, a žádost cestujícího, který chce získat informace o dostupných řidičích.
39. Za čtvrté a poslední, služba je poskytována elektronickými prostředky. Funguje prostřednictvím aplikace, konkrétně softwaru pro chytré telefony, a využívá tak elektronické vybavení pro zpracování a ukládání dat. Je přenášena prostřednictvím mobilní telefonie nebo jiných forem přístupu k internetu, a využívá tedy prostředky elektronické komunikace.
40. Je pravda, že podle informací předložených vnitrostátním soudem společnost Star Taxi App dodává řidičům taxislužby také chytré telefony, na nichž je nainstalována její aplikace, aby mohli využívat spornou službu. Tento aspekt služby však není poskytován na dálku nebo elektronickými prostředky, a proto nesplňuje výše uvedenou definici. Poskytování chytrých telefonů je však vedlejším aspektem služby, jehož účelem je usnadnit poskytování primární služby spočívající ve spojení řidičů s cestujícími. Nemá proto vliv na povahu činnosti aplikace Star Taxi App jakožto služby poskytované na dálku.
41. Činnost, jakou provozuje aplikace Star Taxi, proto spadá do definice "služby informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535. (10) Rozsudek ve věci Asociación Profesional Elite Taxi
42. Z judikatury Soudního dvora nicméně vyplývá, že za určitých okolností nemusí být služba považována za službu spadající pod pojem "služba informační společnosti", i když vykazuje, alespoň pokud jde o některé její prvky, znaky obsažené v definici v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535. (11)
43. To platí zejména v případech, kdy je služba poskytovaná elektronickými prostředky neodmyslitelně spojena s poskytováním jiné služby, která je primární službou a není poskytována elektronickými prostředky, například dopravní služba. (12)
44. Podle Soudního dvora je tato vnitřní souvislost charakterizována tím, že poskytovatel služby poskytované elektronickými prostředky kontroluje podstatné aspekty jiné služby, včetně výběru (13 ) poskytovatelů této jiné služby. (14)
45. Zdá se však, že v případě služby, jakou poskytuje aplikace Star Taxi, je situace jiná. Za prvé, společnost Star Taxi App nemusí najímat řidiče taxislužby, protože má licenci a potřebné prostředky k poskytování služeb městské dopravy. Star Taxi App jim nenabízí nic jiného než svou službu jako doplněk ke zvýšení efektivity jejich vlastních služeb. Podle společnosti Star Taxi App nejsou taxikáři zaměstnanci, jako jsou řidiči společnosti Uber, ale zákazníci, jinými slovy příjemci služby. Zadruhé společnost Star Taxi App nevykonává kontrolu ani nemá rozhodující vliv na podmínky, za nichž jsou přepravní služby poskytovány řidiči taxislužby, kteří si tyto podmínky mohou svobodně určit s výhradou omezení stanovených platnými právními předpisy. (15)
46. Nesdílím proto názor města Bukurešť, že situace v původním řízení je srovnatelná se situací ve věci, která byla důvodem pro vydání rozsudku Asociación Profesional Elite Taxi. (16)
47. Je pravda, že služba Star Taxi App je doplňková ke službám taxislužby a je na nich ekonomicky závislá, protože bez nich by neměla smysl.
48. Tato závislost se však zcela liší od závislosti, která charakterizuje vztah mezi provozovatelem aplikace UberPop a řidiči působícími v rámci této aplikace. Aby mohla společnost Uber poskytovat svou zprostředkovatelskou službu prostřednictvím této aplikace, musela ex nihilo vytvořit odpovídající dopravní službu poskytovanou neprofesionálními řidiči - která dříve neexistovala - a následně zorganizovat její celkový provoz. (17) Aplikace UberPop by tedy nemohla fungovat bez služeb poskytovaných řidiči a řidiči by bez této aplikace nemohli tyto služby nabízet ekonomicky životaschopným způsobem. Z tohoto důvodu ekonomický model a obchodní strategie společnosti Uber vyžadují, aby určovala základní podmínky dopravní služby, počínaje cenou, takže se stává, byť nepřímo, faktickým poskytovatelem těchto služeb. (18)
49. Naproti tomu služba poskytovaná aplikací Star Taxi App je doplňkem již existující a organizované taxislužby. Role aplikace Star Taxi App se omezuje na roli externího poskytovatele doplňkové služby, která je důležitá, ale nikoliv nezbytná pro efektivitu primární služby, kterou je přepravní služba. Ačkoli je tedy služba poskytovaná aplikací Star Taxi App ekonomicky závislá na dopravní službě, může být funkčně nezávislá a může být poskytována jiným poskytovatelem služeb než poskytovateli dopravní služby. Tyto dvě služby tedy nejsou ze své podstaty propojeny ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v předchozím bodě. (19)
50. Město Bukurešť tvrdí, že služba Star Taxi App musí být považována za nedílnou součást taxislužby, neboť vnitrostátní právní předpisy takovou službu klasifikují jako "dispečerskou službu", která je povinná pro všechny poskytovatele taxislužby.
51. Stačí poznamenat, že v rámci pravidel pro dopravní služby mohou členské státy požadovat, aby dopravci využívali jiné služby, včetně služeb informační společnosti. Tento požadavek však nemůže vyloučit posledně uvedené služby z působnosti pravidel stanovených směrnicí 2000/31 a zprostit členské státy povinností z nich vyplývajících. Odpověď na první položenou otázku
52. Zprostředkovatelská služba mezi profesionálními řidiči taxislužby a cestujícími prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, jakou poskytuje aplikace Star Taxi App, tedy vykazuje znaky služby informační společnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, aniž by však byla neodmyslitelně spojena s přepravní službou ve smyslu výše uvedené judikatury Soudního dvora. (20)
53. Navrhuji proto, aby odpověď na první předběžnou otázku zněla, že čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že služba spočívající v přímém kontaktu cestujících v taxislužbě s řidiči taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace představuje službu informační společnosti, pokud tato služba není neodmyslitelně spojena s taxislužbou, takže netvoří nedílnou součást taxislužby ve smyslu rozsudku Asociación Profesional Elite Taxi. (21) Druhá a třetí položená otázka
54. Svou druhou a třetí otázkou vnitrostátní soud žádá Soudní dvůr, aby posoudil rozhodnutí č. 626/2017 s ohledem na články 3 a 4 směrnice 2000/31, články 9, 10 a 16 směrnice 2006/123 a článek 56 SFEU. Tyto otázky budu zkoumat ve vztahu ke každému legislativnímu aktu uvedenému vnitrostátním soudem, přičemž začnu aktem, jehož ustanovení se nejvíce dotýkají služeb informační společnosti, a to směrnicí 2000/31. Směrnice 2000/31
55. Svou druhou a třetí otázkou se předkládající soud v podstatě ptá zejména na to, zda články 3 a 4 směrnice 2000/31 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která stejně jako rozhodnutí č. 178/2008 ve znění rozhodnutí č. 626/2017 podřizuje zprostředkovatelské služby poskytované elektronickými prostředky mezi řidiči taxislužby a potenciálními cestujícími stejné povinnosti získat povolení, jaká je uložena provozovatelům "dispečerských" služeb taxislužby poskytovaných jinými prostředky, včetně rádia.

- Článek 3 směrnice 2000/31

56. Úvodem je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že Star Taxi App je společností založenou podle rumunského práva se sídlem v Bukurešti, je spor v původním řízení omezen na jeden členský stát.
57. Čl. 3 odst. 1 směrnice 2000/31 jednoduše vyžaduje, aby členské státy zajistily, že služby informační společnosti poskytované poskytovateli služeb usazenými na jejich území budou v souladu s platnými vnitrostátními předpisy, které spadají do koordinované oblasti, jak je definována v čl. 2 písm. h) směrnice. Kromě toho čl. 3 odst. 2 této směrnice zpravidla zakazuje členským státům omezovat volné poskytování služeb informační společnosti z jiného členského státu, přičemž čl. 3 odst. 4 této směrnice zavádí z tohoto zákazu výjimky.
58. Článek 3 směrnice 2000/31 proto zavádí jakousi zásadu vzájemného uznávání služeb informační společnosti mezi členskými státy. Z toho vyplývá, že tento článek se nepoužije v situaci poskytovatele služeb informační společnosti v jeho členském státě původu. Článek 3 směrnice 2000/31 se tedy na spor ve věci v původním řízení nepoužije.

- Článek 4 směrnice 2000/31

59. Článek 4 směrnice 2000/31 zakazuje členským státům podmiňovat zahájení a výkon činnosti poskytovatele služeb informační společnosti předchozím povolením nebo jiným požadavkem s rovnocenným účinkem.
60. Toto ustanovení se nachází v kapitole II směrnice 2000/31, nazvané "Zásady", v oddíle 1 "Požadavky na zřízení a informace". Kapitola II stanoví řadu práv a povinností poskytovatelů služeb informační společnosti, jejichž dodržování musí členské státy zajistit. Účelem těchto ustanovení je harmonizovat právní předpisy členských států týkající se těchto služeb, aby byla zajištěna účinnost zásady vzájemného uznávání vyplývající z článku 3 směrnice 2000/31. Ustanovení kapitoly II uvedené směrnice tedy harmonizují pravidla, která členské státy ukládají poskytovatelům služeb informační společnosti usazeným na jejich území. (22)
61. Je logické, že totéž platí pro zákaz jakéhokoli režimu povolování takových služeb. Tento zákaz tedy platí v situaci poskytovatelů služeb informační společnosti v jejich členských státech původu. Článek 4 odst. 1 směrnice 2000/31 je tedy v zásadě použitelný na spor ve věci v původním řízení.
62. Podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice však zákazem stanoveným v čl. 4 odst. 1 této směrnice nejsou dotčeny povolovací režimy, které nejsou specificky a výlučně zaměřeny na služby informační společnosti. Je proto třeba určit, zda je režim povolování dotčený ve věci v původním řízení specificky a výlučně zaměřen na služby informační společnosti.
63. Na úvod musím konstatovat, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31 je v definici "pravidla pro služby" přísnější než obdobná výhrada uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 2015/1535. Posledně uvedené ustanovení vylučuje jakákoli pravidla, která nejsou výslovně zaměřena na služby informační společnosti. Naproti tomu podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31 se zákaz stanovený v jejím čl. 4 odst. 1 vztahuje pouze na povolovací režimy, které jsou specificky a výlučně zaměřeny na služby informační společnosti.
64. Podle informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá podle rumunského práva povinnost získat povolení k přístupu k činnosti dispečinku taxislužby z čl. 15 odst. 1 zákona č. 38/2003. Zbytek tohoto článku stanoví podmínky, které je třeba splnit pro získání povolení, podmínky pro udělení tohoto povolení a pravidla použitelná na výkon této činnosti.
65. Tato ustanovení jsou následně prováděna na místní úrovni různými orgány oprávněnými udělovat povolení, v tomto případě obcí Bukurešť. Za tímto účelem přijala obec Bukurešť rozhodnutí č. 178/2008. Toto rozhodnutí bylo následně změněno rozhodnutím č. 626/2017, které zavedením pojmu "dispečink jakýmkoli jiným způsobem" (23) upřesnilo, že požadavek na povolení se vztahuje na služby toho druhu, jaký poskytuje Star Taxi App, tedy na služby informační společnosti spočívající ve zprostředkování mezi řidiči taxislužby a cestujícími.
66. Právní otázka, kterou je třeba zodpovědět, tedy zní, zda vnitrostátní ustanovení, jehož důsledkem je požadavek, aby poskytovatelé služeb informační společnosti získali povolení - požadavek, který navíc již existuje pro poskytovatele obdobných služeb, které nejsou službami informační společnosti - představuje režim povolení specificky a výlučně zaměřený na poskytovatele této druhé kategorie služeb ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31.
67. Domnívám se, že na tuto otázku je třeba odpovědět záporně.
68. Důvodem čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31 je zabránit nerovnému zacházení se službami informační společnosti a podobnými službami, které pod tento pojem nespadají. Pokud se má obecný povolovací režim vztahovat také na služby poskytované na dálku elektronickými prostředky, je pravděpodobné, že tyto služby představují z ekonomického hlediska náhradu za služby poskytované "tradičními" prostředky a v důsledku toho přímo konkurují této druhé kategorii služeb. Pokud by neexistovala povinnost získat povolení, dostaly by se služby informační společnosti do zvýhodněného konkurenčního postavení, což by bylo v rozporu se zásadami spravedlivé hospodářské soutěže a rovného zacházení. (24) Jinými slovy, i když cílem zákonodárce EU při přijímání směrnice 2000/31 bylo podpořit rozvoj služeb informační společnosti, jeho záměrem nebylo umožnit hospodářským subjektům vyhnout se všem právním povinnostem pouze proto, že působí "online". Zdá se mi, že tyto obavy byly implicitně obsaženy ve věci, která vedla k rozsudku Asociación Profesional Elite Taxi. (25)
69. Vzhledem k tomu, že služby informační společnosti jsou výsledkem mimořádně rychlého technologického rozvoje, který byl zaznamenán v posledních letech, často vstupují na trhy, které jsou již obsazeny "tradičními" službami. Tyto tradiční služby mohou podléhat povolovacím režimům. V závislosti na předmětu a znění dotčených vnitrostátních předpisů může být více či méně zřejmé, že některá pravidla, včetně povolovacích režimů, určená pro služby, které nejsou poskytovány na dálku a elektronickými prostředky, se vztahují na podobné služby, které jsou poskytovány tímto způsobem, a spadají tedy pod pojem "služba informační společnosti". Proto může být nezbytné vyjasnit stávající pravidla na legislativní nebo prováděcí úrovni, aby se potvrdilo jejich uplatňování na služby informační společnosti. Takové legislativní nebo správní opatření, které podřizuje služby informační společnosti stávajícím pravidlům, však neznamená vytvoření nového režimu povolování, který by se zaměřoval konkrétně a výhradně na tyto služby. Jedná se spíše o úpravu stávajícího režimu s ohledem na nové okolnosti.
70. Domnívám se proto, že by bylo v rozporu s účinností čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31, kdyby v důsledku takového "technického" opatření zákaz uvedený v odstavci 1 tohoto článku vylučoval použití některých stávajících povolovacích režimů na služby informační společnosti, zatímco jiné režimy by se na ně mohly díky čl. 4 odst. 2 vztahovat proprio vigore.
71. Stejná úvaha platí v případě, že rozšíření již existujícího režimu povolování na služby informační společnosti vyžaduje úpravy z důvodu specifických vlastností těchto služeb ve srovnání se službami, pro které byl režim původně navržen. Tyto úpravy se mohou týkat mimo jiné podmínek pro získání povolení. Jak ukážu níže, právě nedostatek takových úprav může zpochybnit zákonnost použití režimu povolování na služby informační společnosti.
72. Konečně se nedomnívám, jak naznačuje Komise, že přístup Soudního dvora ve věci Falbert a další (26 ) lze analogicky použít na tento případ. V tomto rozsudku (27) Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní předpis, jehož cílem a účelem je rozšíření stávajícího předpisu na služby informační společnosti, musí být kvalifikován jako "předpis o službách" ve smyslu čl. 1 odst. 5 směrnice 98/34/ES. (28) Jak jsem však již uvedl v bodě 63 tohoto stanoviska, pravidla o službách ve smyslu směrnice 2015/1535 jsou pravidla, která se týkají konkrétně služeb informační společnosti, zatímco čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31 zakazuje pouze povolovací režimy, které se týkají konkrétně a výlučně těchto služeb. Kromě toho Soudní dvůr konstantně judikuje, že vnitrostátní předpisy, které pouze stanoví podmínky pro usazování nebo poskytování služeb podniky, jako jsou předpisy podmiňující výkon podnikatelské činnosti předchozím povolením, nepředstavují technické předpisy ve smyslu směrnice 2015/1535, neboť tato zásada se vztahuje i na pravidla týkající se služeb. (29) Bylo by tedy neslučitelné vyvodit výkladovou analogii mezi čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 2015/1535 a čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31, který se týká právě povolovacích režimů.
73. Z těchto důvodů se domnívám, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní ustanovení, které rozšiřuje povinnost získat povolení na poskytovatele služeb informační společnosti - povinnost, které již podléhali poskytovatelé obdobných služeb, které nejsou službami informační společnosti - nepředstavuje režim povolení specificky a výlučně zaměřený na poskytovatele této druhé kategorie služeb. Zákaz uvedený v čl. 4 odst. 1 této směrnice tedy nebrání použití takového režimu na služby informační společnosti.
74. Tento závěr je však podmíněn tím, že služby, na které se vztahuje stávající režim povolování a které nejsou poskytovány elektronickými prostředky, a služby informační společnosti, na které se tento režim rozšiřuje, jsou z ekonomického hlediska skutečně rovnocenné. Tato rovnocennost musí být posuzována z pohledu uživatele služby, jinými slovy, služby musí být z jeho pohledu zaměnitelné.
75. Tato otázka se zdá být mezi účastníky původního řízení sporná. Město Bukurešť ve svých připomínkách tvrdí, že taková činnost, jakou vykonává Star Taxi App, je rovnocenná činnosti dispečinku taxislužby ve smyslu zákona č. 38/2003, a proto se na ni vztahuje povinnost získat povolení rezervačního střediska podle tohoto zákona. V důsledku toho bylo rozhodnutí č. 626/2017, stejně jako rozhodnutí č. 178/2008, přijato na základě tohoto zákona. Star Taxi App naproti tomu toto tvrzení zpochybňuje a tvrdí, že její činnost má jinou povahu, neprovádí nic víc než zprostředkování kontaktu řidičů taxislužby se zákazníky, a proto se na ni nevztahují ustanovení zákona č. 38/2003.
76. Bohužel se zdá, že tento bod nebyl vyřešen vnitrostátním soudem, který sice uvádí zákon č. 38/2003 jako jeden z právních předpisů relevantních pro řešení sporu v původním řízení, ale zároveň uvádí, že rozšíření pojmu "dispečink" na aplikace informačních technologií "přesahuje právní rámec". Samotný výklad směrnice 2000/31 Soudním dvorem nemůže toto dilema vyřešit, neboť závisí na skutkových zjištěních, která může učinit pouze vnitrostátní soud.
77. Ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31 tedy nebrání takovým vnitrostátním předpisům, jako jsou předpisy rozhodnutí č. 178/2008 ve znění rozhodnutí č. 626/2017, pokud jsou služby upravené těmito předpisy považovány za ekonomicky rovnocenné. Pokud by však vnitrostátní soud dospěl k závěru, že takové služby, jako jsou služby poskytované společností Star Taxi App, nejsou ekonomicky rovnocenné službám dispečinku taxislužby, takže by rozhodnutí č. 626/2017 muselo být de facto považováno za samostatný povolovací režim, spadal by tento režim pod zákaz stanovený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31. (30)

- Závěrečná poznámka

78. Komise ve svých připomínkách uvádí, že kombinovaná ustanovení rozhodnutí č. 626/2017, zejména ustanovení týkající se povinnosti předávat řidičům rezervace rádiem a zákazu řidičům používat při poskytování přepravních služeb mobilní telefony (31), lze vykládat tak, že de facto zakazují poskytování služeb, jako jsou služby nabízené aplikací Star Taxi App.
79. Tuto otázku však vnitrostátní soud ve své žádosti, která se týká požadavku na získání povolení, nevznesl. Kromě toho společnost Star Taxi App ve své odpovědi na konkrétní otázku položenou Soudním dvorem v této věci uznala, že mohla pokračovat ve své činnosti, pokud splnila požadavky kladené na rezervační centra a získala povolení.
80. Domnívám se proto, že případný zákaz činnosti společnosti Star Taxi App je příliš hypotetický na to, aby mohl být analyzován z tohoto hlediska. Soudní dvůr navíc nemá k této otázce dostatek informací. Směrnice 2006/123
81. Jak jsem již uvedl, je třeba mít za to, že zákaz jakéhokoli režimu povolování stanovený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31 se nevztahuje na režim dotčený ve věci v původním řízení, neboť tento režim se netýká konkrétně a výlučně služeb informační společnosti, ale také podobných služeb, které nespadají pod toto zařazení. Tyto jiné služby však potenciálně spadají pod směrnici 2006/123. Je tedy třeba určit, zda je tato směrnice použitelná na projednávanou věc, a pokud ano, zda brání takovému režimu povolování, jako je režim dotčený v původním řízení.

- Použitelnost směrnice 2006/123

82. Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2006/123 se tato směrnice vztahuje na služby poskytované poskytovateli usazenými v členském státě, což nepochybně zahrnuje služby dotčené ve věci v původním řízení.
83. Ustanovení čl. 2 odst. 2 této směrnice však vylučuje některé služby z oblasti působnosti směrnice, zejména služby v oblasti dopravy, které spadají do oblasti působnosti hlavy VI SFEU. (32) Z 21. bodu odůvodnění směrnice 2006/123 jasně vyplývá, že "doprava" ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje taxislužbu. Zahrnuje tento pojem rovněž zprostředkovatelské služby mezi řidiči taxislužby a jejich zákazníky?
84. Soudní dvůr již dříve vykládal čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Konstatoval, že pokud jde o služby technických prohlídek vozidel, toto ustanovení se vztahuje nejen na jakýkoli fyzický úkon přemístění osob nebo zboží z jednoho místa na druhé prostřednictvím vozidla, letadla nebo vodního plavidla, ale také na jakoukoli službu, která je s takovým úkonem neodmyslitelně spojena. (33)
85. Soudní dvůr konstatoval, že služby technických prohlídek jsou neodmyslitelně spjaty s dopravními službami v užším slova smyslu, neboť jsou nezbytným předpokladem pro tyto služby, neboť přispívají k zajištění bezpečnosti silničního provozu. (34)
86. Soudní dvůr rovněž uvedl, že opatření harmonizující tyto technické prohlídky byla přijata na základě ustanovení SFEU o dopravě. (35) Na rozdíl od názoru vyjádřeného Komisí v projednávané věci se mi toto zjištění jeví jako rozhodující pro výklad čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Toto ustanovení totiž výslovně odkazuje na hlavu SFEU týkající se dopravy (nyní hlava VI SFEU). Je tomu tak proto, že podle čl. 58 odst. 1 SFEU se volný pohyb služeb v oblasti dopravy řídí hlavou SFEU týkající se dopravy. Směrnice 2006/123 tedy nemůže upravovat volný pohyb služeb v této oblasti. Přijetím směrnic týkajících se služeb technické kontroly vozidel na základě ustanovení hlavy VI SFEU unijní zákonodárce implicitně zahrnul tyto služby do oblasti dopravy ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU i čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Tato volba právního základu harmonizačních opatření je tedy rozhodující pro vyloučení sporných služeb z oblasti působnosti směrnice 2006/123. (36)
87. Pokud jde o takové zprostředkovatelské služby, jako jsou služby dotčené ve věci v původním řízení, nezdá se, že by tyto služby byly neodmyslitelně spojeny s taxislužbou ve smyslu výše uvedené judikatury Soudního dvora, neboť nejsou nezbytnou podmínkou pro poskytování těchto služeb stejně jako technické prohlídky. Je pravda, že rumunské právní předpisy vyžadují, aby každý poskytovatel taxislužby využíval dispečerské služby. Takový požadavek uložený na vnitrostátní úrovni však nemůže určovat klasifikaci kategorie služeb z hlediska práva EU.
88. Tyto zprostředkovatelské služby navíc nejsou předmětem žádného zvláštního harmonizačního opatření přijatého na základě ustanovení SFEU o dopravě.
89. Nevidím proto důvod, proč tyto služby vyjmout z oblasti působnosti směrnice 2006/123 podle jejího čl. 2 odst. 2 písm. d).
90. Kromě toho čl. 3 odst. 1 směrnice 2006/123 obsahuje pravidlo, podle něhož mají ustanovení zvláštních právních aktů EU upravujících přístup ke službám a jejich výkon v určitých odvětvích v případě rozporu přednost před ustanoveními směrnice 2006/123. Ačkoli čl. 3 odst. 1 této směrnice ve své druhé větě, která vyjmenovává další směrnice, výslovně neodkazuje na směrnici 2000/31, zdá se mi nicméně jasné, že se toto pravidlo týká i směrnice 2000/31. Směrnice 2000/31 v rozsahu, v němž upravuje přístup ke službám informační společnosti a jejich využívání, představuje lex specialis ve vztahu ke směrnici 2006/123. (37)
91. Jelikož se však zákaz jakéhokoli povolovacího režimu stanovený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31 nevztahuje na takové služby, jako jsou služby dotčené ve věci v původním řízení, neexistuje mezi oběma směrnicemi rozpor. Vyloučení použitelnosti tohoto zákazu, které vyplývá z čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/31, neznamená, že by členským státům byla dána bezpodmínečná pravomoc uplatňovat povolovací režimy v situacích, na které se vztahuje toto ustanovení. Nepoužitelný je pouze čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31; tyto povolovací režimy se nadále řídí jinými pravidly unijního práva, jako je směrnice 2006/123, a to i v rozsahu, v němž se týkají služeb informační společnosti.
92. Ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 2006/123 tedy nebrání použití této směrnice na povolovací režim dotčený ve věci v původním řízení, a to i v rozsahu, v němž se týká služeb informační společnosti.
93. V předkládací otázce vnitrostátní soud zmiňuje články 9, 10 a 16 směrnice 2006/123. Článek 16 této směrnice se však týká volného pohybu služeb v jiných členských státech, než je stát usazení poskytovatele. Jak je uvedeno v bodě 56 tohoto stanoviska, spor v původním řízení se týká výkonu činnosti poskytování služeb rumunskou společností na rumunském území. Článek 16 směrnice 2006/123 se proto na tento spor nepoužije.
94. Naproti tomu se použijí ustanovení této směrnice týkající se svobody usazování, konkrétně články 9 až 15. Soudní dvůr rozhodl, že tyto články jsou použitelné na čistě vnitřní situace. (38)

- Články 9 a 10 směrnice 2006/123

95. Článek 9 směrnice 2006/123 vychází ze zásady, že činnosti v oblasti služeb nesmí podléhat povolovacím režimům. Nicméně za určitých podmínek mohou členské státy přístup k činnosti poskytování služeb takovému režimu podřídit. (39) Tyto podmínky jsou následující: režim nesmí být diskriminační, musí být odůvodněn naléhavým důvodem souvisejícím s veřejným zájmem a nesmí existovat méně omezující opatření, jimiž lze dosáhnout stejného cíle.
96. Nebyly poskytnuty žádné informace týkající se zdůvodnění režimu povolování činností dispečinku taxislužby vyplývajícího ze zákona č. 38/2003. Pokud jde o rozhodnutí č. 626/2017, obec Bukurešť se ve svém vyjádření opírá o potřebu zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže mezi "tradičními" středisky pro rezervaci taxislužby a elektronickými zprostředkovatelskými službami. To však nevysvětluje důvody pro režim povolování jako takový.
97. Vnitrostátnímu soudu proto přísluší ověřit, zda existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, které odůvodňují režim povolení pro dispečink taxislužby. Pouze připomínám, že tento režim se týká zprostředkovatelské služby na trhu, který již podléhá režimu povolování, a to na trhu poskytování služeb taxislužby. (40) Zdá se tedy, že například veřejný zájem na ochraně spotřebitele je již naplněn. Úkolem vnitrostátního soudu tedy bude ověřit, jaké další naléhavé důvody mohou odůvodnit tento dodatečný povolovací režim.
98. Na závěr je třeba uvést následující poznámky. Podle čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2006/123 musí být povolení uděleno na základě kritérií, která jsou odůvodněna naléhavým veřejným zájmem a jsou tomuto veřejnému zájmu přiměřená.
99. Pro získání povolení vyžaduje čl. 15 odst. 2 zákona č. 38/2003 mimo jiné, aby žadatel měl obousměrnou radiostanici, zabezpečenou rádiovou frekvenci, zaměstnance, kteří jsou držiteli osvědčení radiotelefonisty, a licenci k využívání rádiových frekvencí. Z dokumentů předložených Tribunálu není zřejmé, zda se tyto požadavky vztahují na poskytovatele zprostředkovatelských služeb mezi řidiči taxislužby a zákazníky prostřednictvím aplikace pro chytré telefony. Nezdá se však, že by tato možnost byla vyloučena.
100. Tyto požadavky, které jsou určeny pro rádiová rezervační střediska taxislužby, jsou zjevně nevhodné pro služby poskytované elektronickými prostředky a ukládají poskytovatelům neodůvodněnou zátěž a náklady. Proto nemohou být z definice odůvodněny žádným naléhavým důvodem souvisejícím s veřejným zájmem nebo považovány za přiměřené jakémukoli cíli veřejného zájmu, pokud se vztahují na poskytovatele služeb informační společnosti. Podle těchto požadavků musí poskytovatelé nejen disponovat technologiemi, které používají, ale musí mít také dovednosti a vybavení specifické pro jinou technologii.
101. Z těchto důvodů se domnívám, že povolovací režim není založen na kritériích odůvodněných naléhavým veřejným zájmem, jak vyžaduje čl. 10 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2006/123, pokud je udělení povolení podmíněno požadavky, které jsou technologicky nevhodné pro zamýšlenou službu žadatele. Článek 56 SFEU
102. V předkládací otázce se vnitrostátní soud rovněž odvolává na článek 56 SFEU, který stanoví volný pohyb služeb. Jak však bylo uvedeno v bodě 56 tohoto stanoviska, spor v původním řízení se týká výkonu činnosti v oblasti služeb rumunskou společností na rumunském území. Podle ustálené judikatury Soudního dvora se ustanovení SFEU o volném pohybu služeb nevztahují na situaci, která je ve všech ohledech omezena na území jednoho členského státu. (41) Článek 56 SFEU se proto na projednávanou věc nevztahuje. Odpověď na druhou a třetí položenou otázku
103. Navrhuji, aby odpověď na druhou a třetí předběžnou otázku zněla, že článek 4 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se na poskytovatele služeb informační společnosti vztahoval režim povolení použitelný na poskytovatele ekonomicky rovnocenných služeb, které nejsou službami informační společnosti. Články 9 a 10 směrnice 2006/123 brání použití takového povolovacího režimu, pokud nesplňuje kritéria stanovená v těchto článcích, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu. Povolovací režim není v souladu s kritérii stanovenými v článku 10 směrnice 2006/123, pokud je udělení povolení podmíněno požadavky, které technologicky neodpovídají zamýšlené službě žadatele. Článek 3 směrnice 2000/31, článek 16 směrnice 2006/123 a článek 56 SFEU se nepoužijí v situaci poskytovatele, který chce poskytovat služby informační společnosti v členském státě, v němž je usazen. Čtvrtá položená otázka
104. Svou čtvrtou otázkou se vnitrostátní soud v podstatě ptá, zda rozhodnutí č. 626/2017 představuje technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535, který měl být oznámen Komisi podle článku 5 této směrnice.
105. Podle čl. 1 odst. 1 písm. f) třetího pododstavce směrnice (EU) 2015/1535 se toto ustanovení vztahuje na technické předpisy uložené orgány určenými členskými státy, které jsou uvedeny na seznamu vypracovaném a případně aktualizovaném Komisí v rámci výboru uvedeného v článku 2 této směrnice. Takový seznam byl zveřejněn dne 31. května 2006 (42), tedy před přistoupením Rumunska k Evropské unii, a nezahrnuje tedy rumunské orgány. Komise nicméně ve svých připomínkách uvádí, že Rumunsko v době svého přistoupení oznámilo, že pouze jeho ústřední orgány jsou oprávněny vydávat technické předpisy ve smyslu směrnice 2015/1535. Na akty obce Bukurešť se tedy nevztahuje oznamovací povinnost podle článku 5 této směrnice.
106. To však tento problém zcela neřeší, neboť, jak jsem již uvedl, existují pochybnosti o tom, zda povinnost získat povolení k poskytování takových služeb, jako jsou služby dotčené ve věci v původním řízení, vyplývá pouze z rozhodnutí č. 626/2017 nebo z článku 15 zákona č. 38/2003, jehož je toto rozhodnutí pouze prováděcím opatřením. Je tedy namístě položit si otázku, zda měl být tento zákon oznámen Komisi.
107. Podle mého názoru musí být odpověď "ne". Čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2015/1535 vylučuje z pojmu "předpis pro služby" - což je jediná kategorie technických předpisů, která zde může přicházet v úvahu - všechny předpisy, které nejsou výslovně zaměřeny na služby informační společnosti. Druhý odstavec čl. 1 odst. 1 písm. e) stanoví, že pravidla jsou specificky zaměřena na tyto služby, pokud je jejich specifickým cílem a předmětem výslovná a cílená regulace těchto služeb. Naproti tomu pravidla, která se jich dotýkají pouze implicitně nebo náhodně, se nepovažují za specificky zaměřená na tyto služby.
108. Je třeba zdůraznit, že zákon č. 38/2003 neobsahuje žádný odkaz na služby informační společnosti. Naopak je přehlíží do té míry, že dokonce vyžaduje, aby každý poskytovatel dispečerských služeb taxislužby vlastnil kmitočty a rádiové zařízení, ať už provozuje činnost rádiem, nebo prostřednictvím prostředků informačních technologií. Je tedy podle mého názoru zřejmé, že pokud se tento zákon vztahuje na služby informační společnosti, jak tvrdí obec Bukurešť, jeho předmětem není výslovná a cílená regulace těchto služeb a dopadá na ně pouze implicitně, pravděpodobně ze setrvačnosti.
109. To je navíc snadno vysvětlitelné tím, že zákon č. 38/2003 pochází z roku 2003, zatímco společnost Uber, průkopník v oblasti rezervací přepravních služeb prostřednictvím chytrých telefonů, byla založena teprve v roce 2009.
110. Článek 15 zákona č. 38/2003 tedy není specificky zaměřen na služby informační společnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2015/1535.
111. V důsledku toho je třeba na čtvrtou předběžnou otázku odpovědět tak, že rozhodnutí č. 626/2017 nepředstavuje technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535. Závěr
112. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky Tribunalul București (Krajský soud v Bukurešti, Rumunsko) takto:

(1) Čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu") ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015, kterou se stanoví postup pro poskytování informací v oblasti technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, musí být vykládán v tom smyslu, že služba spočívající v přímém kontaktu cestujících v taxislužbě s řidiči taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace představuje službu informační společnosti, pokud tato služba není neodmyslitelně spojena s taxislužbou, takže netvoří nedílnou součást taxislužby.

(2) Článek 4 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se na poskytovatele služeb informační společnosti vztahoval povolovací režim použitelný na poskytovatele ekonomicky rovnocenných služeb, které nejsou službami informační společnosti.

Články 9 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládány v tom smyslu, že brání použití takového režimu povolení, pokud nesplňuje kritéria stanovená v těchto článcích, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu. Povolovací režim není v souladu s kritérii stanovenými v článku 10 směrnice 2006/123, pokud je udělení povolení podmíněno požadavky, které jsou technologicky nevhodné pro zamýšlenou službu žadatele.

Článek 3 směrnice 2000/31, článek 16 směrnice 2006/123 a článek 56 SFEU se nepoužijí v situaci, kdy poskytovatel chce poskytovat služby informační společnosti v členském státě, ve kterém je usazen.

(3) Hotărârea Consiliului General al Municipiului București č. 626/2017 pentru modificarea și completarea Hotărârii Consiliului General al Municipiului București nr. 178/2008 privind aprobarea Regulamentului-cadru, a Caietului de sarcini și a contractului de atribuire în gestiune delegată pentru organizarea și executarea serviciului public de transport local în regim de taxi (Rozhodnutí Rady města Bukurešť č. 626/2017 ze dne 19. prosince 2017, kterým se mění a doplňuje rozhodnutí č. 178/2008 ze dne 21. dubna 2008 o schválení rámcového nařízení, smluvní dokumentace a koncesní smlouvy o přenesené správě organizace a poskytování místní veřejné taxislužby) nepředstavuje technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535.

1 Jazyk originálu: Francouzština.

2 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981).

3 V souvislosti s podobnou pochybností viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:1112, body 28 až 31), a mé stanovisko v této věci (C-390/18, EU:C:2019:336, body 93 až 99).

4 Úř. věst. 2000 L 178, s. 1.

5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 18).

6 Úř. věst. 2006, L 376, s. 36.

7 Úř. věst. 2015, L 241, s. 1.

8 Monitorul Oficial al României, část I, č. 45, ze dne 28. ledna 2003.

9 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 46).

10 Viz v tomto smyslu rovněž rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981, bod 35).

11 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981, body 38 až 42).

12 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981, výrok).

13 Ačkoli Soudní dvůr nepoužil pojem "nábor", pravděpodobně proto, aby se vyhnul sporu o pracovněprávní postavení řidičů společnosti Uber, je třeba slovo "výběr" vykládat právě v tomto smyslu.

14 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981, bod 39).

15 Město Bukurešť ve svém vyjádření uvádí, že dne 1. února 2018 aplikace Star Taxi App spustila nové služby umožňující platby bankovní kartou a stanovující minimální cenu jízdného. Společnost Star Taxi App však toto tvrzení důrazně zpochybnila ve své odpovědi na konkrétní otázku položenou Soudním dvorem v této věci. Jedná se tedy o skutkovou otázku, která nebyla v původním řízení prokázána. V každém případě se nezdá, že by tyto dodatečné služby mohly změnit celkové posouzení činnosti společnosti Star Taxi App (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:1112, body 58 až 64)).

16 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017 (C-434/15, EU:C:2017:981).

17 Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 38 rozsudku ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981). 18 Pokud jde o korelaci mezi vznikem poskytování služeb a výkonem kontroly nad těmito službami, viz také mé stanovisko ve věci Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:336, body 64 a 65).

18 Pro úplnější popis fungování společnosti Uber odkazuji na své stanovisko ve věci Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:364).

19 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 55), a mé stanovisko v této věci (C-390/18, EU:C:2019:336, body 57 až 59).

20 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981).

21 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017 (C-434/15, EU:C:2017:981).

22 Viz také čl. 1 odst. 2 směrnice 2000/31, podle něhož "[tato] směrnice sbližuje v rozsahu nezbytném pro dosažení cíle stanoveného v odstavci 1 některé vnitrostátní předpisy o službách informační společnosti týkající se vnitřního trhu, usazování poskytovatelů služeb, obchodních sdělení, elektronických smluv, odpovědnosti zprostředkovatelů, kodexů chování, mimosoudního řešení sporů, soudních žalob a spolupráce mezi členskými státy".

23 To znamená, že kromě rádia v praxi pomocí prostředků IT.

24 Připomínám, že ačkoli jsou podle práva EU všechny povolovací režimy zakázány pro služby informační společnosti podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31, jsou tyto režimy za určitých podmínek povoleny pro jiné kategorie služeb v souladu s články 9 a 10 směrnice 2006/123 nebo článkem 49 SFEU.

25 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017 (C-434/15, EU:C:2017:981).

26 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017 (C-255/16, EU:C:2017:983).

27 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Falbert a další (C-255/16, EU:C:2017:983, bod 35).

28 Nyní čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 2015/1535.

29 Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Falbert a další (C-255/16, EU:C:2017:983, body 16 až 18).

30 Musím zdůraznit, že v takovém případě by vyvstala rovněž otázka zákonnosti rozhodnutí č. 626/2017 podle vnitrostátního práva, neboť Legea nr. 365/2002 privind comerļul electronic (zákon č. 365/2002 o elektronickém obchodu) ze dne 7. června 2002 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 483, ze dne 5. července 2002), který provádí směrnici 2000/31 do rumunského práva, v čl. 4 odst. 1 tohoto zákona přebírá zákaz stanovený v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice.

31 Viz body 18 a 19 tohoto stanoviska.

32 Čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123.

33 Rozsudek ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další (C-168/14, EU:C:2015:685, bod 46).

34 Rozsudek ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další (C-168/14, EU:C:2015:685, bod 47).

35 Rozsudek ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další (C-168/14, EU:C:2015:685, bod 49).

36 Viz také mé stanovisko ve spojených věcech Trijber a Harmsen (C-340/14 a C-341/14, EU:C:2015:505, body 27 a 28).

37 V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C-390/18, EU:C:2019:1112, body 40 až 42).

38 Rozsudek ze dne 30. ledna 2018, X a Visser (C-360/15 a C-31/16, EU:C:2018:44, bod 3 výroku). Viz také moje stanoviska ve spojených věcech Trijber a Harmsen (C-340/14 a C-341/14, EU:C:2015:505, body 44 až 57) a ve spojených věcech X a Visser (C-360/15 a C-31/16, EU:C:2017:397, bod 106 a násl.).

39 Pojem "povolovací režim" je definován v čl. 4 odst. 6 směrnice 2006/123 jako "jakýkoli postup, v jehož rámci je poskytovatel nebo příjemce skutečně povinen podniknout kroky, aby od příslušného orgánu získal formální rozhodnutí nebo implicitní rozhodnutí týkající se přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu". Podle mého názoru není pochyb o tom, že činnost dispečinku taxislužby podléhá podle rumunského práva režimu povolování ve smyslu této definice. Tento režim vychází z článku 15 zákona č. 38/2003 a na úrovni obce Bukurešť byl proveden rozhodnutím č. 178/2008, ve znění rozhodnutí č. 626/2017.

40 Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o dopravní službu, je tento systém z oblasti působnosti směrnice 2006/123 vyloučen.

41 Viz naposledy rozsudek ze dne 13. prosince 2018, France Télévisions (C-298/17, EU:C:2018:1017, bod 30 a citovaná judikatura).

42 Úř. věst. 2006, C 127, s. 14

ROZSUDEK SOUDU (čtvrtý senát)

https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=1B1ECA1D19F674B9B5A28F3FFB93686C?text=&docid=234921&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=27754592

3. prosince 2020 (*)

(Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Použitelnost - Čistě vnitřní situace - Směrnice 2000/31/ES - Článek 2 písm. a) - Pojem "služby informační společnosti" - Článek 3 odst. 2 a 4 - Článek 4 - Použitelnost - Směrnice 2006/123/ES - Služby - Kapitoly III (Svoboda usazování poskytovatelů služeb) a IV (Volný pohyb služeb) - Článek 4 - Použitelnost) služeb) - Použitelnost - Články 9 a 10 - Směrnice (EU) 2015/1535 - Článek 1 odst. 1 písm. e) a f) - Pojem "pravidlo pro služby" - Pojem "technický předpis" - Článek 5 odst. 1 - Neoznámení předem - Vymahatelnost - Činnost spojování osob, které chtějí vykonat městskou jízdu, s oprávněnými taxikáři, prostřednictvím aplikace pro chytré telefony - Kvalifikace - Vnitrostátní právní úprava, která tuto činnost podmiňuje předchozím povolením)

Ve věci C-62/19,

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunalul Bucureşti (Krajský soud v Bukurešti, Rumunsko) ze dne 14. prosince 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 29. ledna 2019, v řízeních

Star Taxi App SRL

v

Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General,

Consiliul General al Municipiului Bucureşti,

zúčastněné strany:

IB,

Camera Naţională a Taximetriştilor din România,

D'Artex Star SRL,

Auto Cobălcescu SRL,

Cristaxi Service SRL,

SOUDCE (čtvrtý senát),

ve složení M. Vilaras, předseda senátu, N. Piçarra, D. Šváby (zpravodaj), S. Rodin a K. Jürimäe, soudci,

Generální advokát: Szpunar,

Registrátor: Șereș, správce: R,

s ohledem na písemný postup,

po zvážení připomínek předložených jménem:

- Star Taxi App SRL, původně C. Băcanu a následně G.C.A. Ioniţă, avocați,

- Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul Bucureşti prin Primar General, zmocněncem M. Teodorescu,

- nizozemskou vládou, M. Bultermanem a J. M. Hoogveldem, kteří jednají jako zmocněnci,

- Evropské komise, ve složení S. L. Kalėda, L. Malferrari, L. Nicolae a Y. G. Marinova, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na zasedání dne 10. září 2020,

poskytuje následující údaje

Rozsudek

1 Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 56 SFEU, čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, s. 37), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 1). 18) (dále jen "směrnice 98/34"), čl. 2 písm. a), čl. 3 odst. 2 a 4 a článkem 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen "směrnice o elektronickém obchodu") (Úř. věst. L 178, s. 1), články 9, 10 a 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, s. 36) a konečně článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, s. 1).

2 Žádost byla podána v řízení mezi společností Star Taxi App SRL na jedné straně a Unitatea Administrativ Teritorială Municipiul București prin Primar General (Územní správní jednotka města Bukurešť, Rumunsko) na straně druhé; (dále jen "obec Bukurešť") a Consiliul General al Municipiului București (Generální rada obce Bukurešť, Rumunsko) na straně druhé, pokud jde o předpisy, podle nichž je nutné předchozí povolení k činnosti, která je prováděna prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a jejímž účelem je zprostředkování kontaktu s oprávněnými řidiči taxislužby osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu.

Právní pozadí

Právo Evropské unie

Směrnice 98/34

3 Směrnice (EU) 2015/1535 s účinností od 7. října 2015 zrušila a nahradila směrnici 98/34 a odkazy na ni se nyní považují za odkazy na směrnici (EU) 2015/1535 podle čl. 10 druhého pododstavce uvedené směrnice.

4 Zejména čl. 1 odst. 1 bod 2 směrnice 98/34 byl nahrazen totožným zněním čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535.

Směrnice 2000/31

5 Článek 2 písm. a) směrnice 2000/31 definuje "služby informační společnosti" jako "služby ve smyslu článku 1[ odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535]".

6 Čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31 zní:

'2. Členské státy nesmějí z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volné poskytování služeb informační společnosti z jiného členského státu.

...

4. Členské státy mohou přijmout opatření odchylující se od odstavce 2 ve vztahu k dané službě informační společnosti, pokud jsou splněny tyto podmínky:

(a) opatření jsou:

(i) nezbytné z jednoho z následujících důvodů:

- veřejný pořádek, zejména předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, včetně ochrany nezletilých, a boj proti podněcování k nenávisti na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo národnosti a proti porušování lidské důstojnosti jednotlivých osob,

- ochranu veřejného zdraví,

- veřejnou bezpečnost, včetně zajištění národní bezpečnosti a obrany,

- ochranu spotřebitelů, včetně investorů;

(ii) přijatá proti dané službě informační společnosti, která poškozuje cíle uvedené v bodě i) nebo která představuje vážné a závažné riziko poškození těchto cílů;

(iii) přiměřené těmto cílům;

(b) před přijetím daných opatření a aniž je dotčeno soudní řízení, včetně předběžného řízení a úkonů prováděných v rámci trestního vyšetřování, členský stát:

- požádal členský stát uvedený v odstavci 1 o přijetí opatření a ten tato opatření nepřijal nebo byla nedostatečná,

- oznámil Komisi a členskému státu uvedenému v odstavci 1 svůj záměr přijmout taková opatření.

7 Článek 4 této směrnice stanoví:

'1. Členské státy zajistí, aby zahájení a výkon činnosti poskytovatele služeb informační společnosti nepodléhaly předchozímu povolení nebo jinému požadavku s rovnocenným účinkem.

2. 2. Odstavcem 1 nejsou dotčeny povolovací režimy, které nejsou specificky a výlučně zaměřeny na služby informační společnosti nebo na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro všeobecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb [Úř. věst. 1997, L 117, s. 15]. Směrnice 2006/123

8 Ve 21. bodě odůvodnění směrnice 2006/123 se uvádí:

"Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny dopravní služby, včetně městské dopravy, taxislužby a sanitek, jakož i přístavní služby.

9 Podle čl. 2 odst. 2 písm. d) této směrnice se nevztahuje na služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, které spadají do oblasti působnosti hlavy V části třetí Smlouvy o ES, která je nyní hlavou VI části třetí Smlouvy o FEU.

10 Čl. 3 odst. 1 této směrnice stanoví:

"Pokud jsou ustanovení této směrnice v rozporu s ustanovením jiného aktu Společenství, který upravuje zvláštní aspekty přístupu k činnostem v oblasti služeb nebo jejich výkonu v určitých odvětvích nebo pro určitá povolání, má přednost ustanovení jiného aktu Společenství a použije se na tato konkrétní odvětví nebo povolání. Mezi tyto případy patří:

(a) směrnice 96/71/ES [Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 3)];

(b) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 [ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. L 28, s. 1)];

(c) směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání [Úř. věst. 1989, L 298, s. 23];

(d) směrnice 2005/36/ES [Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, s. 22)].

11 Čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/123 definuje "službu" jako jakoukoli samostatně výdělečnou činnost, která je obvykle poskytována za úplatu, jak je uvedeno v článku 57 SFEU.

12 Kapitola III této směrnice, nazvaná "Svoboda usazování poskytovatelů", obsahuje články 9 až 15. Článek 9 stanoví:

'1. Členské státy nepodmíní přístup ke službám nebo jejich výkon režimem povolení, pokud nejsou splněny tyto podmínky:

(a) režim povolování nediskriminuje dotyčného poskytovatele;

(b) potřeba povolovacího režimu je odůvodněna naléhavým veřejným zájmem;

(c) sledovaného cíle nelze dosáhnout méně omezujícím opatřením, zejména proto, že následná kontrola by proběhla příliš pozdě na to, aby byla skutečně účinná.

2. Ve zprávě uvedené v čl. 39 odst. 1 členské státy uvedou své povolovací režimy a zdůvodní jejich slučitelnost s odstavcem 1 tohoto článku.
3. Tento oddíl se nevztahuje na ty aspekty povolovacích režimů, které jsou přímo nebo nepřímo upraveny jinými nástroji Společenství.

13 Podle čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2006/123:

'1. Povolovací režimy musí být založeny na kritériích, která vylučují, aby příslušné orgány vykonávaly svou posuzovací pravomoc svévolně.

2. Kritéria uvedená v odstavci 1 jsou:

(a) nediskriminační;

(b) odůvodněné naléhavým veřejným zájmem;

(c) přiměřené tomuto cíli veřejného zájmu;

(d) jasné a jednoznačné;

(e) cíl;

(f) zveřejněny předem;

(g) transparentní a přístupné.

14 Kapitola IV této směrnice, týkající se volného pohybu služeb, obsahuje článek 16, který stanoví:

'1. Členské státy respektují právo poskytovatelů poskytovat služby v jiném členském státě, než ve kterém jsou usazeni.

Členský stát, v němž je služba poskytována, zajistí volný přístup ke službám a jejich volný výkon na svém území.

Členské státy nepodmiňují přístup k činnosti poskytování služeb na svém území ani její výkon splněním požadavků, které nerespektují tyto zásady:

(a) nediskriminace: požadavek nesmí být přímo ani nepřímo diskriminační s ohledem na státní příslušnost nebo v případě právnických osob s ohledem na členský stát, ve kterém jsou usazeny;

(b) nezbytnost: požadavek musí být odůvodněn z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí;

(c) přiměřenost: požadavek musí být vhodný k dosažení sledovaného cíle a nesmí jít nad rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

2. Členské státy nesmějí omezovat volný pohyb služeb v případě poskytovatele usazeného v jiném členském státě tím, že by stanovily některý z následujících požadavků:

(a) povinnost poskytovatele mít na svém území provozovnu;

(b) povinnost poskytovatele získat povolení od svých příslušných orgánů, včetně zápisu do rejstříku nebo registrace u profesního orgánu nebo sdružení na jejich území, s výjimkou případů stanovených touto směrnicí nebo jinými nástroji práva Společenství;

(c) zákaz poskytovateli zřídit na svém území určitou formu nebo typ infrastruktury, včetně kanceláře nebo komory, kterou poskytovatel potřebuje k poskytování daných služeb;

(d) uplatňování zvláštních smluvních ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem, která brání poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými nebo je omezují;

(e) povinnost poskytovatele mít doklad totožnosti vydaný jeho příslušnými orgány, který je specifický pro výkon činnosti poskytování služeb;

(f) požadavky, s výjimkou těch, které jsou nezbytné pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, které ovlivňují používání zařízení a materiálu, jež jsou nedílnou součástí poskytované služby;

(g) omezení volného pohybu služeb uvedených v článku 19.

Směrnice 2015/1535

15 Čl. 1 odst. 1 písm. b), e) a f) směrnice (EU) 2015/1535 stanoví:

'1. Pro účely této směrnice platí následující definice:

...

(b) "službou" jakákoli služba informační společnosti, tj. jakákoli služba, která se obvykle poskytuje za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb.

Pro účely této definice:

(i) "na dálku" znamená, že služba je poskytována bez současné přítomnosti stran;

(ii) "elektronickými prostředky" se rozumí, že služba je původně odeslána a v místě určení přijata pomocí elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a ukládání dat a je zcela přenášena, dopravována a přijímána po drátě, rádiem, optickými prostředky nebo jinými elektromagnetickými prostředky;

(iii) "na individuální žádost příjemce služeb" znamená, že služba je poskytována prostřednictvím předávání údajů na individuální žádost.

...

(e) "pravidlem pro služby" se rozumí požadavek obecné povahy týkající se zahájení a výkonu činností v oblasti služeb ve smyslu písmene b), zejména ustanovení týkající se poskytovatele služeb, služeb a příjemce služeb, s výjimkou jakýchkoli pravidel, která nejsou konkrétně zaměřena na služby definované v uvedeném písmenu.

Pro účely této definice:

(i) předpis se považuje za specificky zaměřený na služby informační společnosti, pokud s ohledem na jeho odůvodnění a normativní část je konkrétním cílem a předmětem všech nebo některých jeho jednotlivých ustanovení výslovná a cílená regulace těchto služeb;

(ii) pravidlo se nepovažuje za specificky zaměřené na služby informační společnosti, pokud se těchto služeb dotýká pouze implicitně nebo náhodně;

(f) "technickým předpisem" technické specifikace a jiné požadavky nebo pravidla týkající se služeb, včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je de iure nebo de facto povinné v případě uvádění na trh, poskytování služby, usazení provozovatele služby nebo používání v členském státě nebo jeho větší části, jakož i právní a správní předpisy členských států, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v článku 7, zakazující výrobu, dovoz, uvádění na trh nebo používání výrobku nebo zakazující poskytování nebo používání služby nebo usazení jako poskytovatele služby.

...'

16 Čl. 5 odst. 1 první pododstavec této směrnice stanoví:

"S výhradou článku 7 členské státy neprodleně sdělí Komisi každý návrh technického předpisu, s výjimkou případů, kdy pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy, kdy postačí informace o příslušné normě; rovněž sdělí Komisi důvody, které činí přijetí takového technického předpisu nezbytným, pokud tyto důvody nebyly již v návrhu jasně uvedeny.

17 Podle čl. 10 druhého pododstavce této směrnice:

"Odkazy na zrušenou směrnici [98/34] se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou v příloze IV.

Rumunské právo

Zákon č. 38/2003

18 Článek 11 Legea nr. 38/2003 privind transportul în regim de taxi și în regim de închiriere (zákon č. 38/2003 o přepravě taxislužbou a nájemními vozidly) ze dne 20. ledna 2003 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 45 ze dne 28. ledna 2003), ve znění použitelném na skutkové okolnosti věci v původním řízení, stanoví:

'...

(j) "dispečinkem taxislužby" ("dispečink") činnost související s přepravou taxislužbou, která spočívá v přijímání objednávek zákazníků telefonicky nebo jinými prostředky a jejich předávání řidiči taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky.

19 Článek 15 tohoto zákona stanoví:

'(1) Provozovat taxislužbu na území, na které se vztahuje oprávnění, může pouze právnická osoba (dále jen "rezervační středisko"), která je držitelem oprávnění uděleného příslušným orgánem podle tohoto zákona.

(2) Oprávnění k provozování taxislužby lze získat předložením těchto dokumentů:

(a) kopii osvědčení o registraci vydaného obchodním rejstříkem;

(b) čestné prohlášení provozovatele taxislužby nebo nájemní dopravy, že rezervační středisko je vybaveno potřebnými technickými prostředky, obousměrnou vysílačkou, zabezpečenou rádiovou frekvencí, oprávněnými pracovníky a potřebnými prostory;

(c) kopii osvědčení radiotelefonisty pro zaměstnance střediska pro objednávání taxislužby vydaného příslušným komunikačním orgánem;

(d) kopii povolení k využívání rádiových frekvencí vydaného příslušným orgánem.

...

(5) Oprávnění dopravci poskytující taxislužbu využívají rezervační středisko podle tohoto zákona na základě dispečerské smlouvy uzavřené s tímto střediskem za nediskriminačních podmínek.

(6) Dispečerská služba je povinná pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců provozovaná v oblasti s výjimkou oblastí, kde bylo vydáno méně než 100 povolení k provozování taxislužby, kde je tato služba nepovinná.

...

(8) Smlouvy o provozování taxislužby uzavřené s oprávněnými dopravci musí obsahovat podmínky, které stanoví povinnosti stran dodržovat pravidla kvality a zákonnosti poskytované služby a dohodnuté ceny.

(9) Taxislužby obsluhované rezervačním střediskem mohou poskytovat přepravní služby na základě paušálního jízdného nebo tarifu podle kategorie vozidla v souladu s dispečerskou smlouvou.

(10) Rezervační středisko dodá oprávněným dopravcům, kterým poskytuje služby, obousměrnou vysílačku pro instalaci do vozidel taxislužby na základě nájemní smlouvy uzavřené za nediskriminačních podmínek.

Rozhodnutí č. 178/2008

20 V Bukurešti je taxislužba regulována úřadem Hotărârea Consiliului General al Municipiului București nr. 178/2008 privind aprobarea Regulamentului cadru, a Caietului de sarcini și a contractului de atribuire în gestiune delegată pentru organizarea și executarea serviciului public de transport local în regim de taxi (Rozhodnutí Generální rady obce Bukurešť č. 178/2008, kterým se schvaluje rámcový předpis, smluvní dokumentace a koncesní smlouva o přenesené správě organizace a výkonu místní veřejné taxislužby) ze dne 21. dubna 2008, ve znění rozhodnutí Generální rady města Bukurešť č. 626/2017 ze dne 19. prosince 2017 (dále jen "rozhodnutí č. 178/2008").

21 Čl. 3 odst. 1 přílohy 1 rozhodnutí č. 178/2008 stanoví:

"Termíny a pojmy použité a definované v zákoně č. 38/2003 mají v tomto nařízení stejný význam a pro účely tohoto rámcového nařízení se použijí následující definice:

...

(i1) dispečinkem jakýmkoli jiným způsobem: činnost prováděná rezervačním střediskem, kterému příslušný orgán udělil oprávnění přijímat rezervace od zákazníků prostřednictvím aplikace IT nebo rezervace provedené na internetových stránkách oprávněného rezervačního střediska a předávat je řidičům taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky.

(i2) IT aplikace: software nainstalovaný a fungující na mobilním nebo pevném zařízení, které patří výhradně autorizovanému rezervačnímu centru a nese jeho jméno.

...'

22 Článek 21 této přílohy zní takto:

"(1) V obci Bukurešť jsou dispečerské služby povinné pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců a mohou je poskytovat pouze rezervační střediska schválená příslušným povolovacím orgánem obce Bukurešť za podmínek, které zajistí, že zákazníci budou moci o tyto služby požádat telefonicky nebo jinými prostředky, a to i prostřednictvím aplikací připojených k internetu, na nichž musí být uveden název rezervačního střediska uvedený v povolení k dispečerskému řízení uděleném příslušným povolovacím orgánem obce Bukurešť.

...

(31) Dispečerské služby jsou povinné pro všechna vozidla taxislužby oprávněných dopravců provozujících taxislužbu na území obce Bukurešť a mohou je poskytovat pouze rezervační střediska, která jsou oprávněna příslušným povolovacím orgánem obce Bukurešť, a to za podmínek, které zajistí, že zákazníci budou moci o tyto služby požádat telefonicky nebo jinými prostředky (aplikace informačních technologií, rezervace provedené na internetových stránkách rezervačního střediska) a předat je řidičům taxislužby prostřednictvím obousměrné vysílačky.

23 Čl. 41 odst. 21 uvedené přílohy stanoví:

"Při výkonu činnosti poskytování taxislužby jsou řidiči taxislužby mimo jiné povinni zdržet se při poskytování přepravní služby používání telefonů nebo jiných mobilních zařízení.

24 Článek 59 bod 61 téže přílohy stanoví:

"Nedodržení povinností stanovených v čl. 21 odst. 31, které se vztahují na všechny srovnatelné činnosti bez ohledu na způsob a okolnosti, za nichž jsou vykonávány, v důsledku čehož je neoprávněný řidič nebo oprávněný dopravce taxislužby kontaktován za účelem přepravy osoby nebo skupiny osob v obci Bukurešť, se trestá pokutou ve výši 4 500 až 5 000 [rumunských lei (RON) (přibližně 925 až 1 025 EUR)].

Řízení ve věci samé a předběžné otázky

25 Star Taxi App je společnost založená podle rumunského práva v Bukurešti, která provozuje stejnojmennou aplikaci pro chytré telefony spojující uživatele taxislužby přímo s řidiči taxi.

26 Předkládající soud popisuje fungování aplikace, kterou si lze stáhnout zdarma, takto.

27 Osoba, která chce cestovat po městě, vyhledá pomocí aplikace a obdrží seznam dostupných taxikářů s pěti nebo šesti typy vozů za různé ceny. Cestující si může vybrat řidiče ze seznamu na základě komentářů a hodnocení poskytnutých předchozími cestujícími a má také možnost nepokračovat v rezervaci. Aplikace Star Taxi App však nepředává rezervace taxikářům ani nestanovuje výši jízdného, které se platí přímo řidiči na konci cesty.

28 Star Taxi App poskytuje tuto službu tak, že uzavírá přímé smlouvy o poskytování služeb s řidiči taxislužby oprávněnými poskytovat přepravu taxislužbou na profesionální bázi. Tyto řidiče nevybírá. Účelem těchto smluv je poskytnout řidičům za měsíční předplatné IT aplikaci s názvem "STAR TAXI - driver", chytrý telefon, na kterém je aplikace nainstalována, a SIM kartu včetně omezeného množství dat. Aplikace Star Taxi navíc nevykonává žádnou kontrolu nad kvalitou vozidel nebo jejich řidičů, ani nad chováním řidičů.

29 Dne 19. prosince 2017 přijala Generální rada města Bukurešť rozhodnutí č. 626/2017 na základě zákona č. 38/2003.

30 V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že toto rozhodnutí vložilo do článku 3 přílohy 1 rozhodnutí č. 178/2008 písmena i1) a i2), čímž rozšířilo definici činnosti "zasílání" podléhající předchozímu povolení stanovenému zákonem č. 38/2003 na činnosti stejného druhu prováděné prostřednictvím aplikace informačních technologií. Změnou článku 21 uvedené přílohy rozhodnutí č. 626/2017 rovněž stanovilo povinnost dispečerské služby pro všechny taxislužby oprávněných dopravců. V souladu s tím mohou tyto služby poskytovat pouze rezervační střediska taxislužby pověřená příslušným orgánem, a to za podmínek zajišťujících, že zákazníci budou moci o tyto služby požádat telefonicky nebo jinými prostředky, včetně aplikací připojených k internetu. Ty musí být opatřeny názvem rezervačního střediska, který je uveden v oprávnění k dispečerskému řízení uděleném příslušným orgánem. Nakonec bylo stejným rozhodnutím do rozhodnutí č. 178/2008 vloženo ustanovení čl. 59 bodu 61, které stanoví, že nedodržení těchto povinností se napříště trestá pokutou ve výši 4 500 až 5 000 RON (přibližně 925 až 1 025 EUR).

31 Star Taxi App byla za porušení těchto pravidel uložena pokuta ve výši 4 500 RON (přibližně 925 EUR).

32 Vzhledem k tomu, že její činnost představovala službu informační společnosti, která podle článku 4 směrnice 2000/31 nemůže podléhat předchozímu povolení nebo jinému požadavku s rovnocenným účinkem, podala společnost Star Taxi App předchozí správní žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí č. 626/2017. Tato stížnost byla zamítnuta s odůvodněním, že dotčená nařízení byla nezbytná z důvodu značného počtu rezervací uskutečněných u neoprávněných právnických osob a že tato nařízení neporušují svobodu poskytování služeb elektronickými prostředky, neboť stanoví rámec pro zprostředkovatelskou službu týkající se přepravy cestujících taxislužbou.

33 Společnost Star Taxi App poté podala žalobu na zrušení rozhodnutí č. 626/2017 k Tribunalul București (Krajský soud v Bukurešti, Rumunsko).

34 Předkládající soud podotýká, že služba, o kterou se jedná v řízení, které projednává, se liší od služby, o kterou se jedná ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:7):981), v němž, jak připomíná, Soudní dvůr rozhodl, že zprostředkovatelská služba, jejímž účelem je spojit prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu neprofesionální řidiče používající vlastní vozidlo s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, musí být kvalifikována jako "služba v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123, a tudíž nespadá do oblasti působnosti volného pohybu služeb obecně, a konkrétněji směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31. Na rozdíl od poskytovatele služeb dotčeného v uvedené věci Star Taxi App nevybírá neprofesionální řidiče využívající vlastní vozidlo, ale uzavírá smlouvy o poskytování služeb s řidiči oprávněnými poskytovat přepravu taxislužbou na profesionální bázi, přičemž neurčuje cenu za jízdu ani ji nevybírá od cestujícího, který ji platí přímo řidiči, ani nevykonává kontrolu nad kvalitou vozidel nebo jejich řidičů, ani nad chováním řidičů.

35 Předkládající soud si nicméně není jistý, zda má být služba poskytovaná společností Star Taxi App kvalifikována jako "služba informační společnosti", a pokud ano, zda je právní úprava, podle níž poskytování takové služby podléhá předchozímu povolení, slučitelná se směrnicí 2000/31 a zda musí být před přijetím oznámena Komisi v souladu s článkem 5 směrnice 2015/1535.

36 Za těchto okolností Tribunalul București (Krajský soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení, které mu bylo předloženo, a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

"(1) [Je třeba ustanovení čl. 1 prvního pododstavce bodu 2 směrnice 98/34 a čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31], podle nichž je službou informační společnosti "služba obvykle poskytovaná za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb", vykládat v tom smyslu, že taková činnost, jakou vykonává společnost Star Taxi App SRL (totiž služba spočívající v přímém zprostředkování kontaktu s cestujícími taxislužby, prostřednictvím elektronické aplikace s řidiči taxislužby), musí být považována právě za službu informační společnosti a ekonomiky založené na spolupráci (s přihlédnutím k tomu, že Star Taxi App SRL nesplňuje kritéria pro to, aby byla dopravním podnikem, která Soudní dvůr Evropské unie posoudil v bodě 39 rozsudku [ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:731)]:C:2017:981)] s odkazem na společnost Uber)?

(2) V případě, že [aplikace provozovaná] společností Star Taxi App SRL má být považována za službu informační společnosti, mají ustanovení článku 4 směrnice [2000/31], článků 9, 10 a 16 směrnice [2006/123] a článku 56 SFEU za následek uplatnění zásady volného pohybu služeb na činnost vykonávanou společností Star Taxi App SRL? V případě kladné odpovědi na tuto otázku, brání tato ustanovení takové právní úpravě, jaká je stanovena v [článku 3, čl. 21 odst. 1 a 31, čl. 41 odst. 21 a čl. 59 bodu 61 přílohy I rozhodnutí č. 178/2008]?

(3) V případě, že se směrnice [2000/31] vztahuje na službu poskytovanou společností Star Taxi App SRL, jsou omezení volného pohybu služeb informační společnosti uložená členským státem, která podmiňují poskytování těchto služeb vlastnictvím povolení nebo licence, opatřeními [která se mohou odchýlit od čl. 3 odst. 2 směrnice podle jejího čl. 3 odst. 4]?

(4) Brání ustanovení článku 5 směrnice [2015/1535] přijetí takových nařízení, jako jsou [nařízení uvedená v článku 3, čl. 21 odst. 1 a 31, čl. 41 odst. 21 a čl. 59 bodu 61 přílohy I rozhodnutí č. 178/2008], bez předchozího oznámení ... Komisi?

Řízení před Soudním dvorem

37 Soudní dvůr se rozhodl rozhodnout bez jednání z důvodu zdravotních rizik spojených s pandemií koronaviru a zaslal zúčastněným osobám uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie řadu otázek, na které měly písemně odpovědět. Odpovědi byly obdrženy od společnosti Star Taxi App a Komise.

Otázky

První otázka

38 Úvodem je třeba poznamenat, že předkládající soud v první otázce odkazuje na čl. 1 první pododstavec bod 2 směrnice 98/34. Tato směrnice však byla před přijetím rozhodnutí č. 626/2017 zrušena a nahrazena směrnicí 2015/1535. Článek 10 druhý pododstavec posledně uvedené směrnice stanoví, že odkazy na směrnici 98/34 se považují za odkazy na směrnici 2015/1535. Pro účely této otázky je tedy třeba odkázat na čl. 1 odst. 1 písm. b) posledně uvedené směrnice.

39 Zadruhé se předkládající soud ve své otázce omezuje na konstatování, že činnost dotčená ve věci v původním řízení je službou, která spočívá v přímém zprostředkování kontaktu cestujících v taxislužbě prostřednictvím elektronické aplikace s řidiči taxislužby, která však nesplňuje kritéria vymezená Soudním dvorem v bodě 39 rozsudku ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:981).

40 Jak je však uvedeno v bodech 26 až 28 a 34 tohoto rozsudku, Soudní dvůr v předkládacím usnesení upřesňuje organizaci sporné činnosti. To, co je ve skutečnosti předmětem sporu v původním řízení, je zprostředkovatelská služba poskytovaná prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, která zprostředkovává osobám, které si přejí využít taxislužbu, kontakt s oprávněnými řidiči taxislužby. Dále uvádí, že řidiči musí za používání aplikace platit měsíční předplatné, ale že poskytovatel služby jim přímo nepředává rezervace ani neurčuje cenu za jízdu a nejedná jako zprostředkovatel platby. Tuto informaci je tedy třeba plně zohlednit při odpovědi na první otázku.

41 První otázku je tedy třeba chápat tak, že se v podstatě ptá, zda čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, musí být vykládán v tom smyslu, že zprostředkovatelská služba, která spočívá v tom, že osoby, které chtějí vykonat městskou jízdu, jsou prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu v kontaktu s oprávněnými řidiči taxislužby, pro jejíž účely poskytovatel služby uzavřel s těmito řidiči smlouvy o poskytování služeb, za úhradu měsíčního předplatného, ale nepředává jim rezervace, neurčuje cenu za jízdu ani ji nevybírá od cestujících, kteří ji platí přímo řidiči taxislužby, a nevykonává žádnou kontrolu nad kvalitou vozidel a jejich řidičů ani nad chováním řidičů, představuje "službu informační společnosti" ve smyslu těchto ustanovení.

42 Podle čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535 se "službou informační společnosti" rozumí "jakákoli služba, která je obvykle poskytována za úplatu, na dálku, elektronickými prostředky a na individuální žádost příjemce služeb".

43 Je třeba konstatovat - a to nezpochybňuje žádný z účastníků řízení ani žádný z dalších zúčastněných subjektů v tomto řízení - že zprostředkovatelská činnost dotčená ve věci v původním řízení spadá pod pojem "služba" ve smyslu článků 56 a 57 SFEU.

44 Kromě toho je zaprvé zřejmé, že taková zprostředkovatelská služba splňuje první podmínku stanovenou v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, totiž že je poskytována za úplatu (obdobně viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland, C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 46).

45 V tomto ohledu není rozhodující, že taková služba je osobě, která chce vykonat nebo vykoná městskou jízdu, poskytována bezplatně, pokud je důvodem pro uzavření smlouvy o poskytování služeb mezi poskytovatelem služby a jednotlivým oprávněným řidičem taxislužby, na jejímž základě řidič platí měsíční předplatné. Z ustálené judikatury vyplývá, že odměna za službu poskytovanou poskytovatelem služeb v rámci jeho hospodářské činnosti nevyžaduje, aby za tuto službu platili všichni, pro něž je poskytována (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. září 2016, Mc Fadden, C-484/14, EU:C:2016:689, bod 41, a ze dne 4. května 2017, Vanderborght, C-339/15, EU:C:2017:335, bod 36).

46 Dále, pokud jsou osoba, která si přeje uskutečnit městskou jízdu, a oprávněný řidič taxislužby v kontaktu prostřednictvím elektronické platformy, aniž by byl současně přítomen poskytovatel zprostředkovatelské služby na jedné straně nebo zamýšlený cestující či řidič na straně druhé, je třeba tuto službu považovat za poskytnutou elektronicky a na dálku (obdobně viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland, C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 47), pro účely druhé a třetí podmínky stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535.

47 Konečně taková služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, je ve smyslu čtvrté podmínky uvedené v tomto ustanovení poskytována na individuální žádost příjemců služby, neboť zahrnuje současně žádost podanou prostřednictvím softwarové aplikace Star Taxi osobou, která si přeje uskutečnit městskou jízdu, a připojení pověřeného řidiče taxislužby k této aplikaci s uvedením, že je k dispozici.

48 Taková služba tedy splňuje čtyři kumulativní podmínky stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, a proto v zásadě představuje "službu informační společnosti" ve smyslu směrnice 2000/31.

49 Jak však vyplývá z judikatury Soudního dvora, ačkoli zprostředkovatelská služba, která splňuje všechny tyto podmínky, představuje v zásadě službu odlišnou od následné služby, k níž se vztahuje, v projednávaném případě dopravní služby, a musí být tudíž kvalifikována jako "služba informační společnosti", nemůže tomu tak být, pokud se ukáže, že tato zprostředkovatelská služba tvoří nedílnou součást celkové služby, jejíž hlavní součástí je služba spadající pod jinou právní kvalifikaci (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland, C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 50 a citovaná judikatura).

50 V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že pokud poskytovatel zprostředkovatelské služby nabízí služby městské dopravy, které zpřístupňuje zejména prostřednictvím softwarových nástrojů a jejichž celkový provoz organizuje ve prospěch osob, které si přejí tuto nabídku přijmout, je třeba považovat poskytovanou zprostředkovatelskou službu za nedílnou součást celkové služby, jejíž hlavní složkou je dopravní služba, a tudíž, musí být kvalifikována nikoli jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, ale jako "služba v oblasti dopravy" ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123, na kterou nelze použít směrnici 2000/31, směrnici 2006/123 a článek 56 SFEU (rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi, C-434/15, EU:C:2017:981, body 38 až 44).

51 Takovou zprostředkovatelskou službu, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, však s ohledem na její vlastnosti nelze v rozporu s tvrzením obce Bukurešť kvalifikovat jako "službu v oblasti dopravy".

52 Zaprvé z předkládacího usnesení vyplývá, že na rozdíl od zprostředkovatelské služby, o kterou jde ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, EU:C:2017:7), se v tomto případě nejedná o zprostředkovatelskou službu:981), která nabízela a zpřístupňovala služby městské dopravy provozované neprofesionálními řidiči, kteří dříve na trhu chyběli, se služba dotčená ve věci v původním řízení omezuje, jak uvedl generální advokát v bodě 49 svých závěrů, na zprostředkování kontaktu osob, které chtějí uskutečnit městskou dopravu, výhradně s oprávněnými řidiči taxislužby, kteří již tuto činnost vykonávají a pro něž je zprostředkovatelská služba pouze jedním z řady způsobů získávání zákazníků, a nikoliv navíc jedním ze způsobů, který by byli povinni jakkoliv využívat.

53 Za druhé, takovou zprostředkovatelskou službu nelze považovat za organizaci celkového provozu následně poskytované služby městské dopravy, neboť poskytovatel služby nevybírá řidiče taxislužby, neurčuje ani nepřijímá jízdné za jízdu, nekontroluje kvalitu vozidel a jejich řidičů ani chování řidičů.

54 Z toho vyplývá, že zprostředkovatelská služba, jako je služba poskytovaná společností Star Taxi App, nemůže být považována za nedílnou součást celkové služby, jejíž hlavní složkou je dopravní služba, a musí být proto kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31.

55 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, musí být vykládán v tom smyslu, že zprostředkovatelská služba, která spočívá v tom, že osoby, které chtějí vykonat městskou jízdu, jsou prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za odměnu v kontaktu s oprávněnými řidiči taxislužby, pro jejíž účely poskytovatel služby uzavřel s těmito řidiči smlouvy o poskytování služeb, za úhradu měsíčního předplatného, ale nepředává jim rezervace, neurčuje cenu za jízdu ani ji nevybírá od cestujících, kteří ji platí přímo řidiči taxislužby, a nevykonává žádnou kontrolu nad kvalitou vozidel nebo jejich řidičů ani nad chováním řidičů, představuje "službu informační společnosti" ve smyslu těchto ustanovení.

Čtvrtá otázka

56 Svou čtvrtou otázkou se předkládající soud ptá, zda čl. 5 odst. 1 směrnice (EU) 2015/1535 brání přijetí takových nařízení, jako jsou nařízení dotčená v původním řízení, v projednávaném případě nařízení uvedená v článku 3, čl. 21 odst. 1 a 31, čl. 41 odst. 21 a čl. 59 bodu 61 přílohy I rozhodnutí č. 178/2008, bez předchozího oznámení Komisi.

57 Je třeba poznamenat, že čl. 5 odst. 1 směrnice (EU) 2015/1535 stanoví, že členské státy musí v zásadě neprodleně sdělit Komisi každý návrh "technického předpisu" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) této směrnice a že podle ustálené judikatury nesplnění povinnosti členského státu sdělit takový návrh předpis předem způsobuje, že "technický předpis" je vůči jednotlivcům nevymahatelný (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 30. dubna 1996, CIA Security International, C-194/94, EU:C:1996:172, body 49 a 50), ať už v trestním řízení (viz mimo jiné rozsudek ze dne 4. února 2016, Ince, C-336/14, EU:C:2016:72, bod 84), nebo v řízení mezi jednotlivci (viz mimo jiné rozsudek ze dne 27. října 2016, James Elliott Construction, C-613/14, EU:C:2016:821, bod 64 a citovaná judikatura).

58 Povinnost oznámit návrh předem se tedy vztahuje pouze na případy, kdy se jedná o technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) této směrnice.

59 V důsledku toho je třeba mít za to, že předkládající soud se svou čtvrtou otázkou v podstatě ptá, zda má být čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535 vykládán v tom smyslu, že právní úprava místních orgánů, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu, kontakt prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu s oprávněnými řidiči taxislužby, a která je kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, podmíněna získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele rezervačních služeb taxislužby, představuje "technický předpis" ve smyslu tohoto ustanovení, a pokud ano, zda musí být čl. 5 odst. 1 směrnice (EU) 2015/1535 vykládán v tom smyslu, že neoznámení návrhu této právní úpravy Komisi předem má za následek její nevymahatelnost.

60 Pokud jde o klasifikaci těchto předpisů, z čl. 1 odst. 1 písm. f) prvního pododstavce směrnice (EU) 2015/1535 vyplývá, že "technickým předpisem" se rozumí "technické specifikace a jiné požadavky nebo pravidla týkající se služeb, včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je v případě uvádění na trh de iure nebo de facto povinné", poskytování služby, usazení provozovatele služby nebo používání v členském státě nebo jeho větší části, jakož i právní a správní předpisy členských států, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v článku 7, zakazující výrobu, dovoz, uvádění na trh nebo používání výrobku nebo zakazující poskytování nebo používání služby nebo usazení jako poskytovatele služby".

61 Z toho vyplývá, že aby bylo možné vnitrostátní právní předpisy, které se dotýkají služby informační společnosti, kvalifikovat jako "technický předpis", musí být nejen kvalifikovány jako "předpis o službách" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2015/1535, ale musí být také de iure nebo de facto povinné, mimo jiné v případě poskytování dotčené služby nebo jejího využívání v členském státě nebo jeho větší části.

62 Článek 1 odst. 1 písm. e) první pododstavec této směrnice definuje "pravidlo pro služby" jako "požadavek obecné povahy týkající se zahájení a výkonu činností [souvisejících se službami informační společnosti], zejména ustanovení týkající se poskytovatele služeb, služeb a příjemce služeb, s výjimkou jakýchkoli pravidel, která nejsou specificky zaměřena na [služby informační společnosti]".

63 Druhý pododstavec tohoto ustanovení stanoví, že pro účely této definice se "předpis považuje za specificky zaměřený na služby informační společnosti, pokud s ohledem na jeho odůvodnění a normativní část je specifickým cílem a předmětem všech nebo některých jeho jednotlivých ustanovení výslovná a cílená regulace těchto služeb". Dále dodává, že "předpis se nepovažuje za specificky zaměřený na služby informační společnosti, pokud se těchto služeb dotýká pouze implicitně nebo příležitostně".

64 V projednávaném případě z předkládacího usnesení vyplývá, že rumunská právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, ať již zákon č. 38/2003, nebo rozhodnutí č. 178/2008, neobsahuje žádný odkaz na služby informační společnosti. Kromě toho se článek 3, čl. 21 odst. 1 a 31 a čl. 41 odst. 21 přílohy I rozhodnutí č. 178/2008 vztahují bez rozdílu na všechny druhy dispečerských služeb, ať už jsou poskytovány telefonicky nebo jiným způsobem, jako je softwarová aplikace.

65 Jak navíc generální advokát zdůraznil v bodě 108 svých stanovisek, zákon č. 38/2003 vyžaduje, aby poskytovatelé dispečerských služeb provozovaných prostřednictvím aplikace pro chytré telefony, stejně jako všichni ostatní poskytovatelé dispečerských služeb, vlastnili zařízení, v tomto případě obousměrné vysílačky, které vzhledem k technologii používané k poskytování služby neslouží žádnému užitečnému účelu.

66 Protože tedy není výslovně zaměřen na služby informační společnosti, dotýkají se takové právní úpravy, jako jsou ty dotčené ve věci v původním řízení, těchto služeb pouze implicitně nebo nepřímo. Takový předpis proto nelze považovat za "předpis o službách" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2015/1535, a tudíž ani za "technický předpis" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) této směrnice.

67 Z toho vyplývá, že povinnost předem sdělit Komisi návrhy "technických předpisů" stanovená v čl. 5 odst. 1 směrnice (EU) 2015/1535 se na takové předpisy nevztahuje, a tudíž že nesdělení návrhu takové povahy nemůže mít na základě tohoto ustanovení žádné důsledky, pokud jde o vykonatelnost zamýšlených předpisů v takovém případě, jako je případ dotčený ve věci v původním řízení.

68 S ohledem na výše uvedené je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že právní úprava místního orgánu, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkování kontaktu mezi osobami, které chtějí vykonat městské cesty, prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu, s oprávněnými řidiči taxislužby a která je kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, podmíněna získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele služeb rezervace taxi, nepředstavuje "technický předpis" ve smyslu uvedeného ustanovení.

Druhá a třetí otázka

69 Svou druhou a třetí otázkou se předkládající soud v podstatě ptá, zda čl. 3 odst. 2 a 4 a článek 4 směrnice 2000/31, články 9, 10 a 16 směrnice 2006/123 a článek 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkování kontaktu mezi osobami, které chtějí vykonat městskou cestu, prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu, s oprávněnými řidiči taxislužby a která je kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, na kterou odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, podmíněna získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele rezervačních služeb taxislužby, přičemž toto povolení je podmíněno mimo jiné tím, že rezervace jsou řidičům sdělovány obousměrným rádiem.

70 Úvodem je třeba poznamenat, že spor v původním řízení je veden mezi společností Star Taxi App, která byla založena podle rumunského práva a má sídlo v Rumunsku, a dvěma rumunskými orgány veřejné moci, konkrétně obcí Bukurešť a Generální radou obce Bukurešť, a že se tedy spor ve všech ohledech omezuje na území Rumunska.

71 Podle ustálené judikatury se ustanovení Smlouvy o FEU o volném pohybu služeb nevztahují na situaci, která je ve všech ohledech omezena na jeden členský stát (rozsudek ze dne 15. listopadu 2016, Ullens de Schooten, C-268/15. EU:C:2016:874, bod 47 a citovaná judikatura).

72 Ze znění čl. 3 odst. 2 směrnice 2000/31 rovněž vyplývá, že toto ustanovení se vztahuje pouze na služby informační společnosti z jiného členského státu, přičemž čl. 3 odst. 4 stanoví, že členské státy mohou za podmínek v něm stanovených přijmout opatření odchylná od tohoto ustanovení.

73 Totéž platí pro článek 16 směrnice 2006/123, který se nachází v kapitole IV této směrnice, týkající se volného pohybu služeb, a který se vztahuje pouze na služby poskytované v jiném členském státě, než ve kterém je usazen poskytovatel služeb, na rozdíl od ustanovení kapitoly III této směrnice, týkajících se svobody usazování poskytovatelů, konkrétně článků 9 až 15 této směrnice, které se vztahují i na situaci, kdy jsou všechny relevantní prvky omezeny na jeden členský stát (rozsudek ze dne 22. září 2020, Cali Apartments a HX, C-724/18 a C-727/18, EU:C:2020:743, bod 56 a citovaná judikatura).

74 V důsledku toho se článek 56 SFEU, čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31 a článek 16 směrnice 2006/123 nepoužijí na takový spor, jako je spor v původním řízení.

75 Pokud jde o další ustanovení, na něž odkazuje předkládající soud, konkrétně o článek 4 směrnice 2000/31, z jehož znění ani kontextu nevyplývá, že by se vztahoval pouze na poskytovatele informačních služeb usazené v jiném členském státě (obdobně viz rozsudek ze dne 30. ledna 2018, X a Visser, C-360/15 a C-31/16, EU:C:2018:7), je třeba konstatovat, že se jedná o ustanovení, která se vztahují pouze na poskytovatele informačních služeb usazené v jiném členském státě:C:2018:44, body 99 a 100), a články 9 a 10 směrnice 2006/123, které se, jak bylo uvedeno v bodě 73 výše, rovněž vztahují na čistě vnitřní situace, je třeba konstatovat, že různými způsoby stanoví zásadu zákazu povolovacích režimů. Za těchto okolností je třeba určit, které z těchto ustanovení lze použít na taková nařízení, jako jsou ta, o která se jedná ve věci v původním řízení.

76 Jak vyplývá z bodů 43 a 48 výše, zprostředkovatelská služba dotčená ve věci v původním řízení je nejen "službou" ve smyslu článku 57 SFEU, a tedy čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/123, ale je rovněž "službou informační společnosti" ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535.

77 Předpisy členského státu, které upravují takovou službu, tedy mohou spadat do oblasti působnosti směrnice 2000/31, jakož i směrnice 2006/123, pokud z bodů 49 a 54 výše vyplývá, že tato služba není "službou v oblasti dopravy", která je výslovně vyloučena z oblasti působnosti směrnice 2006/123 podle čl. 2 odst. 2 písm. d) ve světle 21. bodu odůvodnění této směrnice.

78 Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2006/123 se však tato směrnice nepoužije, pokud jsou její ustanovení v rozporu s ustanovením jiného unijního aktu, který upravuje zvláštní aspekty přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu v určitých odvětvích nebo pro určitá povolání (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland, C-390/18, EU:C:2019:1112, bod 41).

79 Je proto důležité určit, zda právní předpisy, které umožňují poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu, kontakt prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu s oprávněnými řidiči taxislužby a která je klasifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, která je uvedena v čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, za podmínky získání předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele rezervačních služeb taxislužby, přičemž toto povolení je podmíněno mimo jiné tím, že rezervace jsou řidičům sdělovány prostřednictvím obousměrného rádia, spadá do působnosti článku 4 směrnice 2000/31, a pokud ano, zda je toto ustanovení v rozporu s články 9 a 10 směrnice 2006/123.

80 Pokud jde o použitelnost článku 4 směrnice 2000/31, ze společného výkladu odstavců 1 a 2 tohoto článku vyplývá, že členské státy sice nemohou podmínit zahájení a výkon činnosti poskytovatele služeb informační společnosti předchozím povolením nebo jiným požadavkem s rovnocenným účinkem, nicméně zákaz obsažený v tomto ustanovení se týká pouze těch předpisů členských států, které jsou konkrétně a výlučně zaměřeny na "služby informační společnosti".

81 Z předkládacího usnesení vyplývá, že ačkoli se rozhodnutí č. 626/2017 nepochybně týká především, ne-li výlučně, zprostředkovatelských služeb, jejichž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu, kontakt s oprávněnými řidiči taxislužby prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu, nečiní více, tím, že rozšiřuje rozsah pojmu "dispečink" ve smyslu článku 3 přílohy 1 rozhodnutí č. 178/2008 tak, aby zahrnoval tento druh služby, než tím, že na tuto službu informační společnosti rozšiřuje již existující požadavek předchozího povolení vztahující se na činnosti rezervačních středisek taxislužby, které nespadají do klasifikace "služeb informační společnosti".

82 Jak tedy uvedl generální advokát v bodě 69 svých stanovisek, taková úprava, která, jak poznamenává předkládající soud, má za následek, že Star Taxi App musí získat předchozí povolení k výkonu své činnosti od příslušného orgánu, nepředstavuje vytvoření nového režimu předchozího povolení zaměřeného konkrétně a výlučně na službu informační společnosti.

83 Z toho vyplývá, že zákaz jakéhokoli předchozího povolení nebo jiného požadavku s rovnocenným účinkem stanovený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31 se nevztahuje na taková nařízení, jako jsou nařízení dotčená ve věci v původním řízení.

84 Neexistuje tedy možnost rozporu mezi tímto ustanovením a články 9 a 10 směrnice 2006/123, které se proto na tato nařízení vztahují.

85 Je tedy třeba určit, zda mají být tyto články vykládány v tom smyslu, že brání takové úpravě.

86 V tomto ohledu z oddílu 1 kapitoly III směrnice 2006/123 vyplývá, že soulad vnitrostátního povolovacího režimu s požadavky stanovenými touto směrnicí předpokládá zejména, že takový režim, který svou povahou omezuje volný pohyb služeb, splňuje podmínky stanovené v čl. 9 odst. 1 této směrnice, totiž že je nediskriminační a odůvodněný naléhavým veřejným zájmem, a přiměřené, ale také že kritéria pro udělování povolení stanovená tímto režimem jsou v souladu s čl. 10 odst. 2 této směrnice, tedy že jsou nediskriminační, odůvodněná naléhavým důvodem veřejného zájmu, přiměřená tomuto cíli veřejného zájmu, jasná a jednoznačná, objektivní, předem zveřejněná a transparentní a přístupná (rozsudek ze dne 22. září 2020, Cali Apartments a HX, C-724/18 a C-727/18, EU:C:2020:743, bod 57).

87 Z toho vyplývá, že posouzení, zda je právní úprava členského státu, která zavádí takový režim povolování, v souladu s oběma články uvedenými v předchozím odstavci, které stanoví jasné, přesné a bezpodmínečné povinnosti, jež jim dávají přímý účinek, předpokládá, že je třeba odděleně a postupně posoudit nejprve odůvodněnost samotné zásady zavedení tohoto režimu a poté kritéria pro udělování povolení stanovených tímto režimem (rozsudek ze dne 22. září 2020, Cali Apartments a HX, C-724/18 a C-727/18, EU:C:2020:743, bod 58).

88 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že předkládací usnesení poskytuje jen málo informací, které by Soudnímu dvoru umožnily poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď.

89 Tomuto soudu tedy přísluší, aby s ohledem na všechny relevantní skutečnosti posoudil, zda režim předchozího povolení stanovený nařízeními dotčenými ve věci v původním řízení skutečně splňuje obě skupiny požadavků uvedených v bodech 86 a 87 výše (obdobně viz rozsudek ze dne 22. září 2020, Cali Apartments a HX, C-724/18 a C-727/18, EU:C:2020:743, bod 78).

90 Pokud však jde o posouzení, zda jsou kritéria, jimiž se řídí výkon diskreční pravomoci příslušných orgánů, odůvodněná, je třeba konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodech 99 a 100 svého stanoviska, že podmínění udělení povolení k poskytování služby splněním technických požadavků, které jsou pro danou službu nepřiměřené, a které tudíž pro poskytovatele služby představují neodůvodněnou zátěž a náklady, nemůže být v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice 2006/123.

91 Tak tomu může být zejména v případě, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu, povinnosti uložené poskytovatelům zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu zprostředkovat osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu, kontakt s oprávněnými řidiči taxislužby a sdělit jim prostřednictvím obousměrného rádia rezervaci.

92 Nejenže taková povinnost, která vyžaduje, aby poskytovatel zprostředkovatelské služby i řidiči taxislužby vlastnili takové rádiové zařízení, a zároveň vyžaduje, aby poskytovatel zprostředkovatelské služby měl k dispozici zvláštní personál, který by řidičům sděloval rezervace, nemá žádný užitečný účel, ale nemá ani žádnou souvislost s charakteristikami služby, která se zcela spoléhá na technické možnosti chytrých telefonů, jež umožňují bez přímého lidského zásahu určit polohu řidičů taxislužby a jejich potenciálních zákazníků a automaticky je vzájemně zkontaktovat.

93 S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět takto:

- Článek 56 SFEU, čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31 a článek 16 směrnice 2006/123 musí být vykládány v tom smyslu, že se nevztahují na spor, v němž jsou všechny relevantní prvky omezeny na jediný členský stát.

- Článek 4 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, která podmiňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkování kontaktu osob, které chtějí vykonat městskou jízdu, s oprávněnými řidiči taxislužby prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu, a která je kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele služeb rezervace taxislužby.

- Články 9 a 10 směrnice 2006/123 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí cestovat městem, kontakt s oprávněnými řidiči taxislužby prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu, pod podmínkou získání předchozího povolení k výkonu své činnosti, pokud podmínky pro získání tohoto povolení nesplňují požadavky stanovené v uvedených článcích, neboť mimo jiné ukládají technické požadavky, které jsou pro danou službu nepřiměřené, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Náklady

94 Vzhledem k tomu, že toto řízení je pro účastníky řízení v původním řízení jedním z kroků v řízení před předkládajícím soudem, rozhodnutí o nákladech řízení přísluší tomuto soudu. Jiné náklady vzniklé v souvislosti s předložením připomínek Soudnímu dvoru než náklady těchto účastníků řízení nelze nahradit.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1. Čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"), který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, musí být vykládán v tom smyslu, že zprostředkovatelská služba, která spočívá v navázání kontaktu s osobami, které chtějí vykonat městskou jízdu, prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu s oprávněnými řidiči taxislužby, pro jejichž účely poskytovatel služby uzavřel s těmito řidiči smlouvy o poskytování služeb za měsíční předplatné, ale nepředává jim rezervace, neurčuje cenu za jízdu ani ji nevybírá od cestujících, kteří ji platí přímo řidiči taxislužby, a nevykonává žádnou kontrolu nad kvalitou vozidel nebo jejich řidičů, ani nad chováním řidičů, představuje "službu informační společnosti" ve smyslu těchto ustanovení.
2. Článek 1 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že právní úprava místních orgánů, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí vykonat městskou jízdu, kontakt prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu s oprávněnými řidiči taxislužby, a která je klasifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, podmíněna získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele rezervačních služeb taxislužby, nepředstavuje "technický předpis" ve smyslu uvedeného ustanovení.
3. Článek 56 SFEU, čl. 3 odst. 2 a 4 směrnice 2000/31 a článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládány v tom smyslu, že se nevztahují na spor, v němž se všechny relevantní prvky omezují na jeden členský stát.

Článek 4 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, která podmiňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkování kontaktu osob, které chtějí vykonat městskou jízdu, s oprávněnými řidiči taxislužby prostřednictvím aplikace chytrého telefonu a za úplatu, a která je kvalifikována jako "služba informační společnosti" ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, který odkazuje na čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, získáním předchozího povolení, které se již vztahuje na ostatní poskytovatele služeb rezervace taxislužby.

Články 9 a 10 směrnice 2006/123 musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která umožňuje poskytování zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je zprostředkovat osobám, které chtějí cestovat městem, kontakt s oprávněnými řidiči taxislužby prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a za úplatu, pod podmínkou získání předchozího povolení k výkonu své činnosti, pokud podmínky pro získání tohoto povolení nesplňují požadavky stanovené v uvedených článcích, neboť mimo jiné ukládají technické požadavky, které jsou pro danou službu nepřiměřené, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.