Uber a právo EU: Uber: Informační služba nebo poskytovatel dopravy?

Ve vyvíjejícím se prostředí digitálních platforem se objevila zásadní otázka: Měly by být služby jako Uber klasifikovány pouze jako "služby informační společnosti" podle směrnice 2015/1535, nebo se jedná o dopravní služby, které podléhají přísnějším předpisům? Toto rozlišení má významné důsledky pro fungování těchto platforem v Evropské unii.

Směrnice 2015/1535 definuje "službu informační společnosti" jako službu, která je:

1. Poskytováno za odměnu,
2. Na dálku,
3.  Elektronickými prostředky,
4. Na individuální žádost příjemce.

Obecně platí, že členské státy EU nemohou tyto služby omezovat, např. vyžadovat předchozí povolení nebo licenci, s výjimkou výjimečných případů, kdy je třeba dodržet zvláštní postup, který zahrnuje oznámení Evropské komisi.

Naopak dopravní služby jsou z působnosti těchto směrnic vyňaty a podléhají specializovaným předpisům. Poskytovatelé těchto služeb mohou být povinni získat licence, předchozí povolení a řidiči mohou potřebovat zvláštní povolení. Kromě toho mohou taxislužby podléhat požadavkům, jako je vizuální identifikace, pevné ceny, taxametry a povinné smluvní závazky. Tyto předpisy jsou určeny vnitrostátními právními předpisy, protože v EU neexistuje jednotná legislativa upravující přepravu osob.

Vzestup digitálních platforem, jako je Uber, které umožňují okamžitou rezervaci přepravy osob, vedl k právním debatám o jejich klasifikaci. Jsou to pouze zprostředkovatelé poskytující informační služby, nebo plnohodnotní poskytovatelé dopravy? Toto rozlišení je zásadní, protože v druhém případě by podléhaly komplexním předpisům o dopravě a odpadla by obhajoba, že jsou pouze poskytovateli informačních služeb.

Případ Uber: Právní zkoumání

V prosinci 2017 se touto otázkou zabýval Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve věci *Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain SL* (věc C-434/15). Případ se soustředil na to, zda má být služba společnosti Uber, která prostřednictvím aplikace pro chytré telefony spojuje neprofesionální řidiče využívající vlastní vozidla s cestujícími, klasifikována jako služba informační společnosti, nebo jako dopravní služba.

Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že služba společnosti Uber je více než pouhá zprostředkovatelská služba. Soudní dvůr uvedl, že společnost Uber:

1.  Poskytuje aplikaci pro chytré telefony, která je nepostradatelná pro řidiče i cestující,
2. má rozhodující vliv na podmínky, za kterých řidiči poskytují své služby,
3. Určuje maximální cenu jízdného,
4. Kontroluje kvalitu vozidel, řidičů a jejich chování,

Na základě těchto faktorů Soudní dvůr rozhodl, že zprostředkovatelská služba společnosti Uber je nedílnou součástí celkové služby, jejíž hlavní, primární složkou je přepravní služba. Společnost Uber proto nelze kvalifikovat jako službu informační společnosti, ale jako službu v oblasti dopravy. Tato klasifikace podřizuje společnost Uber vnitrostátním předpisům upravujícím dopravní služby, včetně případných požadavků na povolení a licence.

Je však důležité nezobecňovat toto rozhodnutí na všechny digitální platformy. Klasifikace platformy závisí na konkrétních kritériích. SDEU rozhodl jinak v jiných případech, například v případech týkajících se AirBnB a Star Taxi, kde byly platformy uznány jako zprostředkovatelé, nikoliv jako poskytovatelé služeb. 

Soudní dvůr EU zjistil, že platformy, které nemají kontrolu nad cenami, chováním řidičů a podmínkami služeb - jako například AirBnB, která pouze zprostředkovává krátkodobé pronájmy, aniž by diktovala podmínky - lze považovat za služby informační společnosti. Podobně ve věci Star Taxi soud uznal službu za zprostředkovatele, protože neukládala řidičům provozní podmínky.

Důsledky pro digitální platformy

Rozhodnutí Soudního dvora EU má významné důsledky pro digitální platformy působící v odvětví dopravy. Platformy, které podobně jako Uber vykonávají podstatnou kontrolu nad přepravní službou, mohou být klasifikovány jako poskytovatelé přepravních služeb, a nikoli jako pouhý zprostředkovatel. Tato klasifikace je podrobuje odpovídajícím vnitrostátním předpisům, které se mohou v jednotlivých členských státech EU lišit. Jak však ukazují případy jako AirBnB a Star Taxi, platformy, které pouze usnadňují spojení mezi poskytovateli služeb a zákazníky, aniž by kontrolovaly samotnou službu, mohou být podle práva EU stále klasifikovány jako zprostředkovatelé.

Závěrem lze říci, že právní klasifikace digitálních platforem v odvětví dopravy závisí na míře kontroly, kterou nad službou vykonávají. Platformy, které hrají nedílnou roli při organizaci a řízení dopravních služeb, budou pravděpodobně klasifikovány jako poskytovatelé dopravních služeb, což na ně bude vztahovat odpovídající vnitrostátní právní předpisy. Toto právní prostředí vyžaduje, aby digitální platformy pečlivě zvážily, zda dodržují platné právní předpisy.